Obecné postupu ve šlechtění
Šlechtěním se označuje proces řízeného rozmnožování živočichů, s cílem zlepšovat vybrané fenotypové vlastnosti na základě genetických zákonitostí.
Specifika šlechtění
- Delší časový odstup mezi uplatněním jednotlivých opatření a jejich účinkem. Délka tohoto odstupu souvisí s reprodukčními ukazateli a pohybuje se od několika měsíců do více než pěti let.
- Důsledky plemenářských zásahů jsou dlouhodobé, i když změny v kvalitativní skladbě populace lze v některých případech dosáhnout již v první generaci potomstva.
- Plemenářská opatření se realizují v konkrétních ekonomických a výrobních podmínkách jedné etapy, ale jsou zaměřeny na potřeby a podmínky etap následujících. Proto je nedílnou součástí plemenářské práce koncepční a prognostická činnost.
Z toho vyplývá, že šlechtitelská činnost a šlechtitelská opatření jsou provázaným procesem, který je dán několika vzájemně se doplňujícími složkami:
- stanovení chovného cíle a celopopulačních šlechtitelských programů a jejich realizace,
- zjišťování a evidování původu, znaků a vlastností vyjmenovaných hospodářských zvířat,
- provádění kontroly užitkovosti, výkonnostních testů, kontroly dědičnosti, posuzování vlastností, znaků a zdraví hospodářských zvířat,
- kvalifikovaný odhad plemenné hodnoty a kombinačních schopností jedinců a populací
- vedení plemenných knih nebo plemenářských evidencí,
- ověřování a osvědčování původu nebo stanovování genetického typu plemenných zvířat,
- hodnocení hospodářských zvířat a jejich cílevědomá selekce a připařování v souladu se šlechtitelskými programy a cíli,
- ochrana dědičných vlastností a znaků určité populace (genofondu) a udržování genetických zdrojů,
- vystavování dokladů o původu a výkonnosti plemenných zvířat,
- zveřejňování dosažených plemenných hodnot zvířat, výsledků šlechtění a plemenářské činnosti.
Optimální využití jednotlivých složek z hlediska zootechnického i ekonomického je dáno formou plemenářských programů, které zároveň přihlíží i k širším souvislostem ekonomiky daného odvětví živočišné výroby. Šlechtitelské programy jsou optimalizovány tak, aby byl s co nejnižšími náklady dosažen co nejvyšší genetický pokrok. Měřítkem úspěšnosti šlechtění a tím i kontrolou šlechtění je genetický zisk dosahovaný v užitkových chovech. Základní prvky, které ovlivňují genetický zisk, jsou spolehlivost odhadu plemenné hodnoty, intenzita selekce a délka generačního intervalu. Soulad předpovídaného a dosaženého genetického zisku je východiskem pro kontrolu a průběžné úpravy postupů šlechtění.
Musíme šlechtit? Nebo stačí jen dovážet cizí materiál?
Moc možností není, ale je nutné říci, že i dovezený materiál je nutné šlechtit, protože má sice vysokou PH, ale v jiných podmínkách. Je tedy nutné šlechtit přinejmenším jejich potomstvo na adaptaci v lokálních podmínkách.
Cíle šlechtění hospodářských zvířat
Cíle chovu: výživa obyvatel, příjmy chovatelů, uchování plemen (biodiverzita), potěšení, zábava > trvalá udržitelnost.
Cíl šlechtění:
- zvýšení užitkovosti – limitováno fyziologickými a morfologickými hranicemi, využití genetických korelací (tj. ty, které jsou fixovány na úrovni genotypu (zmasilost x kvalita masa)
- snížení nákladů
- zkrácení generačního intervalu (GI – průměrný věk rodičů při narození potomstva do plemenitby v průměru
- zvýšení efektu selekce
- ranná testace – co nejdříve, např. na úrovni DNA při narození, spojeno s GI
- dlouhověkost matek
- zvýšení konverze krmiva
- zlepšení kvality produktů
- optimální složení produktů (např. poměr bílkovina/tuk v mléce, obsah IMT v mase)
- žádná kontaminace – „bezpečné potraviny“
- welfare chovu zvířat (pohoda)
- zacházení se zvířaty, úprava prostředí, …
- zoohygiena + etologie
- zlepšování zdravotního stavu
- aby mohlo produkovat, musí být zdravé
- šlechtit na specifickou rezistenci, tj. na konkrétní chorobu
- šlechtit na obecnou rezistenci, tj. na konstituci
- uchování genových rezerv
- uchování dostatečné variability populace, abychom měli z čeho vybírat pro selekci a křížení a dosahovat tak genetického zisku
Hodnocení úspěšnosti šlechtění
- genetický zisk (
G) pro soubor vlastností celého organizmu (o tom, která vlastnost je důležitá rozhodne relativní ekonomická hodnota) - zlepšení prostředí a techniky chovu
- ekonomický zisk
Celková ekonomická změna (C):C = G + T
kde G – souhrnný genetický zisk, T – zisk v důsledku zlepšeného prostředí a technikou chovu.
Postavení šlechtění v rámci chovu hosp. zvířat
|
|
Protože je každý genotyp vhodný jen pro určitý produkční systém v závislosti na výrobním zaměření a podmínkách, nedochází zde ke konkurenčnímu tlaku mezi genotypy (plemeny), ale k jejich vzájemnému doplnění. Každé plemeno je vyšlechtěno pro jiné výrobní zaměření. Až po zvolení vyhovujícího genotypu se volí další strategie šlechtění (animal improvement – zlepšování, pokrok, animal breeding).
Výběr vhodného genotypu pro šlechtění
Genetické parametry - šlechtíme na základě koeficientu dědivosti, opakovatelnosti, genetických korelací, efekty hybridizace.
Genetické rozdíly mezi plemeny, liniemi u sledovaných vlastností.
=> znalost jednotlivých populací
- provézt rozhodnutí zda je efektivnější použít čistokrevnou plemenitbu nebo hybridizaci (výrazné heterozní či maternální efekty, chovy neprodávající chovná zvířata)
- najít nejlepší způsob křížení vybraných plemen či linií (viz. obecná zootechnika)
- popř. vytvořit si syntetickou linii.
Aktualizováno: 22.09.2008