Základní pojmy

Dynamikou populací označujeme působení evolučních sil (selekce, mutace, migrace, genetický drift), kdy dochází k vzniku nové genetické variability v populacích, nebo která počítá s reorganizací existující variability buď v genomu, nebo mezi subpopulacemi. Hlavním zdrojem genetické variability jsou mutace a rozumí se jimi jakákoliv dědičná změna v genetickém materiálu. Mutace zahrnují změny v sekvenci nukleotidů jednoho genu, ale také přeuspořádání hmoty chromozomů, jako jsou inverze nebo translokace. Migrace umožňují mutacím, aby se rozšířily do jiných subpopulací. O rozšíření mutací v populaci rozhoduje selekce, selekční tlak, který určí, zda je změna v genetické informaci výhodná nebo nevýhodná pro přežití mutací postižených jedinců. Náhodný genetický drift se uplatňuje v malých populacích (podobně jako inbreeding) a vyjadřuje spojení gamet náhodným výběrem. Podle velikosti populace může dojít k fixování alely (100% výskyt) nebo k její eliminaci.

Je-li populace v genetické rovnováze, je stabilizovaná bez dalšího vývoje > evoluční stagnace. V reálných populacích zvířat a rostlin, kdy nejsou splňovány výše zmíněné podmínky rovnováhy, je H.-W. genetická rovnováha neustále porušována a zároveň populace neustále směřují k obnovení rovnováhy. Genetická rovnováha je porušována řadou vnějších a vnitřních faktorů. Přirozené populace jsou dynamické, mění svou velikost a strukturu > evoluční vývoj.

Faktory evolučních změn

• systematické (nenáhodné, soustavné) - lze určit směr a velikost změny v četnosti alel a genotypů; opakované mutace, jednosměrné migrace, dlouhodobý selekční tlak

• stochastické (náhodné) - nelze určit směr, ale jen rozsah změn četnosti alel a genotypů; náhodný (genetický) drift, náhodné změny v migraci, ve směru a intenzitě selekce

Aktualizováno: 03.02.2015