Motivace

Počátky genetiky populací a genetiky kvantitativních znaků je nutné hledat u „otců“ zakladatelů moderní biologie a genetiky, Ch. Darwina a J.G. Mendela, kteří působili přibližně ve stejné době. Oba provedli revoluci v biologii, ale Mendelova práce nebyla delší dobu přijata. Darwin se zabýval vlastnostmi, které adaptují organizmus na jeho prostředí. Tyto vlastnosti jsou obvykle kontinuální, což vyplývá z interakcí mnoha genů ve spojení s působením prostředí. Mendelistická genetika se naopak zaměřovala na jednotlivé geny, které mají viditelné efekty na vlastnosti.

Moderní evoluční teorie ukázala, jak mendelistická genetika podporuje genetiku komplexních vlastností (klasická práce R. Fischera, 1918). Fischerova práce také zavedla několik důležitých konceptů v moderní statistice a není tedy překvapením, že analýzy komplexních vlastností (kvantitativní genetika) je zatím postavena na statistice. Výzkumy v molekulární genetice odhalují postupně jednotlivé geny determinující komplexní vlastnosti a stává se významným pomocníkem v pochopení biologické podstaty vlastností, genetické variability v populacích a ve šlechtění zvířat.

Výše zmíněné obory genetiky se staly základem moderních šlechtitelských postupů, jsou významné v demografických analýzách a jsou podstatou fylogenetických studií vedoucích k pochopení evoluce na této planetě.