Úvod | Genetika populací | Fenotypová diverzita a VG | Měření VG | Organizace VG v populaci | Nenáhodné páření |
Dynamika populací | Mutace | Migrace | Selekce | Genetický drift |
Úvod | Základy statistiky | Regrese a korelace | Úvod QG | Kvantitativní vlastnosti | Koncept QG | Působení genů |
Úvod | Gen. parametry | Matice | Lineární modely | Odhady gen. parametrů |
Úvod | QG ve šlechtění | Pricnipy šlechtění | Postupy ve šlechtění | Plemenná hodnota | Teorie selekce | Odhad plemenné hodnoty |
Úvod | QG x MG | Genetické markery | MAS | Markery a BLUP | Mapování QTL | Souhrn
Souhrn | Závěrečný test |

Genetika populací - organizace genetické variability - speciální případy náhodného páření

small logo

Speciální případy náhodného páření

Multialelizmus - mnohonásobné alely

Genová a genotypová četnost rovnovážného stavu při alelické sérii (více než dvě alely v genovém páru v populaci) může být zapsána:

četnost alel: p + q + ... + z = 1
četnost genotypů: (p + q + ... + z)2 = 1

Asi nejznámějším genem s více alelami je gen pro krevní skupinu AB0 u lidí. Lokus I (isoaglutinin) má tři alely: IA, IB, I0 a tedy šest možných genotypů: IAIA, IBIB, I0I0, IAIB, IAI0, IBI0. Alely A a B jsou vůči sobě kodominantní a obě jsou dominantní vůči alele 0. Z toho vyplývá, že ve fenotypu lze určit jen čtyři kombinace: A (IAIA, IAI0), B (IBIB, IBI0), AB (IAIB) a 0 (I0I0).

AB0 krevněskupinový systém
  p (IA) q (IB) r (I0)
p (IA)

p2

IAIA

skupina A

pq

IAIB

skupina AB

pr

IAI0

skupina A

q (IB)

pq

IAIB

skupina AB

q2

IBIB

skupina B

qr

IBI0

skupina B

r (I0)

pr

IAI0

skupina A

qr

IBI0

skupina B

r2

I0I0

skupina 0

Rovnice genetické rovnováhy pro AB0 lokus je: p2 (AA) + 2pq (AB) + q2 (BB) + 2pr (A0) + 2qr (B0) + r2 (00) = 1

Geny vázané na X chromozomu

Četnosti genotypů a alel za rovnovážného stavu u genů vázaných na pohlaví (na nehomologním úseku X chromozomu) jsou rozdílné podle pohlaví:

 

homogametní pohlaví

(samice - female)

heterogametní pohlaví

(samci - male)

genotypy XAXA XAXa XaXa XAY XaY
četnosti genotypů p2 2pq q2 p q
gameta: A pf = d + 1/2h pm = d

gameta: a

qf = r + 1/2h qm = r

U heterogametního pohlaví dávají četnosti alel přímo četnosti genotypů, nevyskytují se heterozygoti (hemizygotnost)!

Očekávané relativní frekvence na X chromozom vázané vlastnosti:

frekvence samců očekávané frekvence u samic
0,90 0,81
0,50 0,25
0,10 0,01
0,01 0,0001
0,001 0,000001
0,0001 0,00000001
r = q r = q2

Jestliže frekvence alel na X chromozomů se liší u samců (m) a samic (f), pak populace není v rovnováze. Genetická rovnováha je dosažena, když: pf = pm a qf = qm. Ta není dosažitelná za jednu generaci. Protože samci dědí maternální X chromozom a frekvence alel u samic určuje frekvenci alel u samců v příští generaci: pohlavi p a pohlaví q. Dcery získají X chromozom maternální a paternální a frekvence alel je průměrem rodičovských frekvencí: průměr p a průměr q.

 

pohlaví

Frekvence gamet při vazbě, vazbová rovnováha

Náhodný výběr je to samé, jako náhodná kombinace gamet. Například pravděpodobnost potomstva s genotypem AABB je šance, že se gameta AB od otce a gameta AB od matky zkombinují. Za náhodného výběru: f(AABB) = f(AB|otce).f(AB|matky)

Pro heterozygoty může být více než jedna kombinace gamet, jež dá vzniknout stejnému genotypu: f(AaBB) = f(AB|otce).f(aB|matky).f(aB|otce).f(AB|matky).

Pokud pracujeme pouze s jedním lokusem, pak frekvence gamet je shodná s frekvencí alel a při podmínkách Hardy-Weinbergova zákona se tyto frekvence nemění během generací. Avšak pokud gamety, které uvažujeme, obsahují dva a více lokusů, pak rekombinace mohou způsobit, že se frekvence gamet v čase mění při podmínkách Hardy-Weinbergova zákona. Při vazbové rovnováze je frekvence u multilokusových gamet rovna součinu frekvencí alel. Např. u dvou, nebo tří lokusů:

  • f(AB) = f(A).f(B) - pro dva lokusy
  • f(ABC) = f(A).f(B).f(C) - pro tři lokusy

U vazbové rovnováhy, jsou-li alely na různých lokusech, pak jsou na sobě nezávislé, vědomost, že gameta obsahuje jednu alelu (řekněme A) nepřináší žádnou informaci o alele z druhého lokusu. Obecněji, lokus vykazuje vazbovou nerovnováhu, jež se také nazývá nerovnovážná gametická fáze, tak jako se to může přihodit mezi nevazebnými lokusy.

vazba

Nerovnováha DAB pro gamety AB je definována jako: DAB = f(AB) - f(A).f(B)

Předcházející rovnice ukazuje, že frekvence gamet je: f(AB) = f(A).f(B) + DAB

Je-li nerovnováha DAB > 0, obsahované gamety AB jsou více frekventované, než náhodně očekávané, zatímco je-li nerovnováha DAB < 0, tyto obsahované gamety jsou méně frekventované. Jestliže frekvence rekombinací mezi dvěma lokusy je c, pak nerovnováha po t generacích rekombinací je jednoduše: D(t) = D(0)(1 - c)t

Při neexistenci vazby (c se blíží 1⁄2) nerovnováha D velmi rychle mizí a gamety se rychle přibližují hodnotě vazbové rovnováhy. S úzkou vazbou může rovnováha setrvat po několik generací.

Hardy-Weinbergův princip

Aktualizováno: 28.02.2011

O nás | Mapa webu | Kontakt | ©2008 TGU