VSG 3 - Genetické parametry - metody odhadů

Fenotypové, genetické a prostřeďové korelace

Statistické metody regresní a korelační analýzy se zabývají zjišťováním charakteru vzájených vztahů mezi různými jevy a jejich kvantifikací. V aplikované genetice se jedná především o určení stupně závislosti mezi dvěma různými vlastnostmi, mezi skupinami různě příbuzných jedinců.

Je známa celá řada vzájemných korelovaných vztahů mezi jednotlivými znaky, které mohou být jak pozitivního charakteru (při zvýšení hodnot jednoho znaku se zvyšují i hodnoty znaku druhého), tak i charakteru negativního (zvýšení jednoho znaku znamená snížení druhého a naopak). Existenci a velikost těchto vztahů mezi znaky je možné odhadnout korelační analýzou prostřednictvím stanovení korelačních koeficientů. Rozlišujeme tyto typy
korelace:

Fenotypová korelace (r_P) je závislost mezi pozorovanými hodnotami dvou znaků (x a y); fenotypovou korelaci lze považovat za kombinaci závislostí genotypových hodnot obou znaků a účinků prostředí ovlivňujících oba znaky. Prakticky je vyjádřena jako závislost mezi sledovanými naměřenými hodnotami.
Genotypová korelace (r_G) vyjadřuje závislost mezi genotypovými hodnotami obou znaků (x a y) a jako genetickou korelaci označujeme závislost mezi odpovídajícími aditivními hodnotami znaku x a y.
Prostřeďová korelace (r_E) je dána závislostí mezi efekty prostředí působícími na dva rozdílné znaky současně.

Odhad genetických korelací spočívá stejně jako odhad dědivosti na podobnosti mezi příbuznými jedinci. Prakticky je nejčastěji taktéž používána metoda analýza variance a kovariance, navíc se počítají střední čtverce a střední produtky (kovariance) na jednotlivých úrovních podle zdrojů variability.

Schema, z kterého je odvozen obecný rozklad fenotypové korelace mezi užitkovými vlastnostmi x a y za pomoci druhé věty pravidel podle Wrighta: