BIOAGENS: SOUČASNÉ PROSTŘEDKY BIOLOGICKÉ OCHRANY

Typhlodromus pyri

BIOAGENS >> Draví roztoči >> Typhlodromus pyri
Dravý roztoč Typhlodromus pyri Scheuten, 1857 (Mesostigmata: Phytoseiidae) je predátorem řady škodlivých roztočů. Proto se využívá v sadech a vinicích proti sviluškám (Prostigmata: Tetranychidae) a hálčivcům (Prostigmata: Eriophyidae). Výhodou je, že populace roztoče T. pyri se v sadech udrží po introdukci trvale, pokud nejsou použity nevhodné pesticidy.


Taxonomie a geografický původ

Roztoč Typhlodromus pyri patří do čeledi Phytoseiidae, která je v Evropě zastoupena 13 rody. Samotný rod Typhlodromus čítá přes 30 druhů. Roztoč T. pyri je běžnou součástí evropské fauny a jeho rozšíření je dnes kosmopolitní (Lundqvist, 2009).

Morfologie

Dospělci jsou krémově bledí, mají kapkovitý oválný tvar a jsou v průměru 0,3 mm velcí. Dlouhé nohy jim umožňují rychlý pohyb (Helyer et al., 2003; Chhillar et al., 2007). Ústní ústrojí výrazně přečnívá (Šefrová, 2006). Tělo je pokryto chlupy, které slouží jako determinační znaky pro určování druhů v rámci čeledi Phytoseiidae. Vajíčka jsou průsvitná, oválného tvaru, v průměru 0,16 mm x 0,11 mm velká (Helyer et al., 2003). Larva má 3 páry nohou, nymfa a dospělec 4 páry.

Životní cyklus

Oplozené samičky přezimují ve skupinách v trhlinách kůry na starších větvích nebo kmeni. V závislosti na teplotě se samice na jaře probouzejí a opouštějí úkryty. Nejprve vyhledávají kořist, kterou představují drobní roztoči, ale také larvy třásněnek. V případě absence kořisti jsou schopni se živit i pylovým zrnem a myceliem hub. Úživný žír samic trvá několik týdnů. Poté kladou jednotlivá vajíčka, ze kterých se líhnou nejprve samci a později i samice nové generace (Hluchý et al., 2008). Přezimující samice naklade v průměru 16 vajíček, samice dceřiné populace klade v průměru až 29 vajíček (Zemek, 1993). V našich klimatických podmínkách má Typhlodromus pyri dvě až tři generace za rok (Hluchý et al., 2008).

Z vajíčka se nejprve líhne šestinohá larva, která brzy přechází ve stadium protonymfy a později deuteronymfu. Obě nymfální stadia mají osm noh (Collyer, 1998). Množství nakladených vajíček a délka a průběh vývoje jsou velmi variabilní. Závisí především na teplotě a kvalitě kořisti (Hayes, 1988). Poměr samic a samců je nejprve 2:1 a později v sezóně (srpen) vzrůstá až na 3:1. V průběhu října z populace mizí samci úplně. Samice jsou aktivní až do pozdního podzimu (Khan & Fent, 2004).

Využití

Přezimující populace roztoče Typhlodromus pyri je adjustována v plstěných pásech. V jednom pásu by mělo být 30 a více samic. Introdukce do sadů a vinic se provádí upnutím pásu na větev, letorost či kmínek v období od prosince do února (Hluchý, Zacharda, 1994). Ve vinicích je to přibližně 1000 pásků/ha (jeden pásek na každý 3 keř). V sadech je dávka závislá na hustotě výsady a pohybuje se v rozmezí 1500 – 3000 pásů/ha.
Jakmile se na jaře oteplí, opouští roztoči plstěný pás a osídlují strom či keř. Pokud je introdukce úspěšná, poskytne populace T. pyri trvalou ochranu proti sviluškám a hálčivcům. Na plochách, kde byl introdukován dravý roztoč T. pyri, je třeba se vyvarovat použití nevhodných pesticidů. Seznam kompatibilních přípravků na ochranu rostlin lze získat u dodavatele T. pyri. U některých populací tohoto roztoče v jižním Německu byla nalezena částečná rezistence k některým pesticidům, např. organofosfátům (Helyer et al., 2003). Před aplikací je možné skladovat plstěné pásy krátkodobě (max. 14 dní) při teplotě do 5 °C.
Publikace byla realizována z grantu FRVŠ 202/2010/G4.
Achterberg, C. van, 2009: Fauna Europaea: Dacnusa sibirica. [cit. 2010-06-20]. Dostupné z WWW: ‹http://www.faunaeur.org/›.
Albajes, R., Gullino, M. L., Lenteren, J. C., Elad, Y. (Eds.), 2000: Integrated pest and disease management in greenhouse crops. Springer, 568 s.
Askew, R. R., 1968: Hymenoptera 2. Chalcidoidea Section (b). Handbooks for the Indentification of British Insects. London, Royal entomological society. 39 s.
Biobest, 2009: Products. [cit. 2010-06-20]. Dostupné z WWW: ‹http://www.biobest.be/home/3›.
Biotech systems, 2008: Production: biological agents. [cit. 2010-06-20]. Dostupné z WWW: ‹http://www.biotech-system.com.ua/en/production/›.
Canepari, C., 2004: Fauna Europaea: Cryptolaemus montrouzieri. [cit. 2010-06-20]. Dostupné z WWW: ‹http://www.faunaeur.org/›.
Castané, C., Alomar, O., Goula, M., Gabarra, R., 2004: Colonization of tomato greenhouses by the predatory mirid bugs Macrolophus caliginosus and Dicyphus tamaninii. Biological Control, 30: 591-597.
Collyer, E., 1998: Typhlodromid mite life cycle. [cit. 2010-06-20]. Dostupné z WWW: ‹http://www.hortnet.co.nz/publications/hortfacts/hf401034.htm›.
Driesche, R. G. van, Lyon, S. M., Hoddle, M. S., Roy,S., Sanderson, J. P., 1999: Assessment of cost and performance of Eretmocerus eremicus (Hymenoptera:aphelinidae) for whitefly (Homoptera:aleyrodidae) control in comercial poinsettia crop. Florida Entomologist, 82
EPPO, 2008: Commercially used biological control agents - Insecta, Hymenoptera (part I). [cit. 2010-06-20]. Dostupné z WWW: ‹http://archives.eppo.org/EPPOStandards/biocontrol_web/hymenoptera1.htm›.
Frank, S. D., 2009: Biological control of arthropod pests using banker plant systems: Past progress and future directions. Biological Control., 52: 8-16.
Gahan, A.B., 1924: Some new parasitic Hymenoptera with notes on several described forms. Proc. U.S. Nat. Mus., 4:1-23.
Gençer, L., 2004: A study of the Chalcidoid (Hymenoptera: Chalcidoidea) Parasitoids of Leafminers (Diptera: Agromyzidae) in Ankara Province. Turk. J. Zool., 28: 119-122.
Greenberg, S. M., Jones, W.A., Liu T. 2002: Interactions Among Two Species of Eretmocerus (Hymenoptera: Aphelinidae), Two Species of Whiteflies (Homoptera: Aleyrodidae), and Tomato. Environ. Entomol., 31: 397-402.
Hayes, A. J., 1998: A laboratory study on the predatory mite, Typhlodromus pyri (Acarina: Phytoseiidae): II The effect of temperature and prey consumption on the numerical response of adul females. Res. Popul. Ecol., 30: 13-24.
Helyer, N., Brown, K, Cattlin, N. D., 2003: Biological control in plant protection. Manson publishing, London. 126 s.
Hluchý, M., Zacharda, M., 1994: Prostředky a systémy biologické ochrany rostlin. Brno, Biocont Laboratory, 80 s.
Hluchý, M., Ackermann, P., Zacharda, M., Laštůvka, Z., Bagar, M., Jetmarová, E., Vanek, G., Szőke, L, Plíšek, B., 2008: Ochrana ovocných dřevin a révy v ekologické a integrované produkci. Brno, Biocont Laboratory, 498 s.
Hoddle, M. S., van Driesche, R. G., Sanderson, J. P., 1998: Biology and use of the whitefly parasitoid Encarsia formosa. Annu. Rev. Entomol., 43: 645-669.
Chhillar, B. S., Gulami, R., Bhatnagar, P., 2007: Agricultural acarology. Delhi, Daya publishing house, 355 s.
Ibrahim, A.G., Madge, D.S., 1979: Parasitization of the chrysanthemum leaf-miner Phytomyza syngenesiae (Hardy) (Dipt., Agromyzidae) by Diglyphus isaea (Walker) (Hym. Eulophidae), Entomologist’s Monthly Magazine, 114: 71-81.
Karg, W., 1961: Ökologische Untersuchungen von edapischen Gamasiden (Acarina: Parasitiformes). Pedobiologia, 1: 53-74.
Karg, W., 1998: Räuberisch lebende Milben als Teil des antiphytopathogenen Potentials im Boden. Arch. Phytopath. Pflanz., 31: 341-347.
Khan, I. A., Fent, M., 2004: Seasonal population dynamics of Typhlodromus pyri Scheuten (Acari: Phytoseiidae) in apple orchards in the region Meckenheim. J. Pest Sci., 78: 1-6.
Kobza, F. a kol. 2001. Skleníková výroba – rostlinolékařství. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Brno. 65 s.
Laan E. M, van der, Burggraaf Nierop Y. D., van, Lenteren, J.C., van, 1982: Oviposition frequency, fecundity, and life-span of Encarsia formosa (Hymenoptera: Aphelinidae) and Trialeurodes vaporariorum (Homoptera: Aleyrodidae) and migration capacity of E. formosa at low greenhouse temperatures. Med. Fac. Landbouww. Rijksuniv. Gent, 47: 511-521.
Lenteren, J.C. van, 2008. IOBC Internet Book of Biological Control, version 5, January 2008. [cit. 2010-06-20]. Dostupné na WWW: ‹http://www.unipa.it/iobc/downlaod/IOBC%20InternetBookBiCoVersion5January2008.pdf›.
Lenteren, J.C. van, 2003: Quality control and production of biological control agents: theory and testing procedure. CABI Publishing, Wallingford. 327 s.
Lenteren, J.C. van, 1995: Integrated pest management in protected crops. In. Dent, D.R. (ed.) Integrated Pest Management: Principles and Systems Development, 12: 311-343. London: Chapman & Hall. 356 s.
Lenteren, J.C. van, Szabo P, Huisman PWT., 1992: The parasite-host relationship between Encarsia formosa Gahan (Hymenoptera: Aphelinidae) and Trialeurodes vaporariorum (Westwood) (Homoptera: Aleyrodidae) XXXVII. Adult emergence and initial dispersal pattern of E. formosa. J. Appl. Entomol., 114: 392-399.
Lenteren, J.C. van, van Vinen A, Gast HF, Kortenhoff A., 1987: The parasite-host relationship between Encarsia formosa Gahan (Hymenoptera: Aphelinidae) and Trialeurodes vaporariorum (Westwood) (Homoptera: Aleyrodidae). XVI Food efects on oogenesis, oviposition, life-span, and fecundity of Encarsia formosa and other hymenopterous parasites. J. Appl. Entomol., 103: 69-84.
Lundqvist, L., 2009: Fauna Europaea: Typhlodromus pyri. [cit. 2010-06-20]. Dostupné z WWW: ‹http://www.faunaeur.org/›.
McPartland, M. J., Clarke, R. C., Watson, D. P., 2000: Hemp Diseases and Pest: Management and biological control. CABI Publishing, Walingford. 272 s.
Moayeri, H. R. S., Ashouri, A., Brodsgaard, H. F., Enkegaard, A., 2006: Odour-mediated preference and prey preference of Macrolophus caliginosus between spider mites and green peach aphids. J. Appl. Entomol., 130: 504-508.
Mohd Rasdi, Z., Fauziah, I., Wan Mohamad, W.A.K., 2009: Biology of Macrolophus caliginosus (Heteroptera: Miridae) Predator of Trialeurodes vaporariorum (Homoptera: Aleyrodidae). International Journal of Biology, 1: 63-70.
Noyes, D., 2009: Fauna Europaea: Encarsia formosa. [cit. 2010-06-20]. Dostupné z WWW: ‹http://www.faunaeur.org/›.
Noyes, D., 2009: Fauna Europaea: Hymenoptera: Apocrita. [cit. 2010-06-20]. Dostupné z WWW: ‹http://www.faunaeur.org/›.
Petrova, V.; Cudare, Z., Steinite, I., 2002: The Efficiency of the Predatory Mite Amblyseius cucumeris (Acari: Phytoseiidae) as a Control Agent of the Strawberry Mite Phytonemus pallidus (Acari: Tarsonemidae) on Field Strawberry: Proc. 4th Int. Strawberry Symp. Acta Hort. 567, ISHS 2002.
Polaszek A, Evans G.A., Bennett F.D., 1992: Encarsia parasitoids of Bemisia tabaci (Hymenoptera: Aphelinidae, Homoptera: Aleyrodidae): a preliminary guide to identification. Bull. Entomol. Res., 82: 375-392.
Qiu,Y.T., Lenteren, J.C. van, Drost, Y.C., Posthuma-Doodeman, C.J.A.M., 2004: Life-history parameters of Encarsia formosa, Eretmocerus eremicus and E. mundus, aphelinid parasitoids of Bemisia argentifolii (Hemiptera: Aleyrodidae): Eur. J. Entomol., 101: 83-94.
Rod, J., Hluchý, M., Zavadil, K., Prášil, J., Somssich, I., Zacharda, M., 2005: Obrazový atlas chorob a škůdců zeleniny střední Evropy: Ochrana zeleniny v integrované produkci včetně prostředků biologické ochrany rostlin. Brno, Biocont Laboratory, 392 s.
Schelt, J. van, Mulder, S., 2000: Improved methods of testing and release of Aphidoletes aphidimyza (Diptera: Ceccidomyiidae) for aphid control in glasshouses: Eur. J. Entomol., 97: 511-515.
Sampson A. C., King V.J., 1996: Macrolophus caliginosus, field establishment and pest control effect in protected tomatoes. IOBC/WPRS Bull, 19: 143-146.
Skirvin, D.J., Fenlon, J.S., 2003: The effect of temperature on the functional response of Phytoseiulus persimilis (Acari: Phytoseiidae). Exp. Appl. Acarol., 31: 37-49.
Speyer, E. R., 1930: Biological control of the greenhouse whitefly. Nature, 76: 1009-1010.
Speyer, E.R., 1929: The greenhouse whitefly (Trialeurodes vaporariorum Westwood). J. R. Hort. Soc., 1: 181-192
SRS, 2010: Seznam povolených přípravků. [cit. 2010-06-20]. Dostupné z WWW: ‹http://www.srs.cz/pls1/pp_public/rpg10a$.startup›.
Sugimoto, T., Minkenberg, O.P.J.M., Takabayashi, J., Dicke, M. & Lenteren, J.C. van, 1990: Foraging for patchily-distributed leaf miners by the parasitic wasp, Dacnusa sibirica. Res. Popul. Ecol., 32: 381-389.
Šefrová, H., 2006: Rostlinolékařská entomologie. Brno, Konvoj, 257 s.
Tommasini, M. G., 2003: Evaluation of Orius species for biological control of Frankliniella occidentalis (Pergande) (Thysanoptera:Thripidae). Thesis Wageningen university: Ponsen and Looijen b.v. Wageningen, Nizozemí. 214 s.
Voegele, J. (ed.), 1982: Proceedings of 1er Symposium International sur Les Trichogrammes, 20-23 April 1982, Antibes, France. Les Colloques de l’INRA 9, Paris, 307 s.
Weeden, C.R., Shelton, A. M., Hoffman. M. P., 1999: Biological Control: A Guide to Natural Enemies in North America. [cit. 2010-06-20]. Dostupné z WWW: ‹http://www.nysaes.cornell.edu/ent/biocontrol/ ›.
Wright, E. M., Chambers, R. J., 1994: Biology of the predatory mite Hypoaspis miles (Acari: Laelapidae) , a potential biological control agent of Bradysia paupera (Dipt.: Sciaridae). Entomophaga, 39: 225-235.
Zemek, R., 1993: Characteristic of development and reproduction in Typhlodromus pyri on Tetranynchus urticae and Cecidophyopsis ribis. II. Progeny of overwintered females. Exp. Appl. Acarol., 17: 847-858.
Zhang, Z-Q., 2003: Mites of Greenhouses: Identification, Biology and Control. CABI Publishing, Wallingford, UK, 244 s.