Bejlomorka – Aphidoletes aphidimyza

Bejlomorka Aphidoletes aphidimyza (Rondani, 1847) (Diptera: Cecidomyiidae) je predátorem všech běžných druhů mšic, vyskytujících se ve sklenících (Hemiptera: Aphididae) (Helyer et al., 2003). Prozatím byla popsána predace Aphidoletes aphidimyza na více než 60 druzích mšic, ale předpokládá se, že se může živit na všech druzích. Není ovšem schopna vývoje na jiném hmyzu (Rod et al., 2005). I když doposud nebylo zaznamenáno mnoho pokusů o introdukci ve venkovních podmínkách, výzkumy poukazují na fakt, že má tato bejlomorka potenciál fungovat jako bioagens i na celé řadě plodin pěstovaných na otevřených plochách (Weeden et al., 1999). V biologické ochraně se tento druh začal používat ve Finsku a bývalém SSSR od 70. let 20. století. (Rod et al., 2005). Komerčně se využívá jako bioagens od roku 1989 (Lenteren, 2008).

Bejlomorka Aphidoletes aphidimyza, dále označovaná jako mšicomorka patří do čeledi bejlomorkovitých (Cecidomyiidae), řádu dvoukřídlých (Diptera) (Rod et al., 2005; Noyes, 2009). Původ tohoto druhu je v severnějších oblastech Eurasie a Ameriky (Rod et al., 2005). Například v Rusku je považována za důležitý přirozeně se vyskytující druh regulující mšice na bavlně (Weeden et al., 1999). Na evropském kontinentu bylo zaznamenáno 5 druhů rodu Aphidoletes (Noyes, 2009).

Mšicomorka se svými dlouhými končetinami a jemnými křídly velmi podobá drobnému komárovi (Helyer et al., 2003). Délka těla dospělců je asi 2,5 mm (Rod et al., 2005). Samci mají výrazná, dlouhá chlupatá tykadla, samice mají tykadla krátká bez chloupků (Lenteren, 2003). Dospělci jsou aktivní zejména v noci, ale lze je i přes den nalézt ve stínu porostu (Helyer et al., 2003). V závislosti na zdroji potravy jsou larvy jasně oranžové, červené, hnědé nebo šedé. Tělo se zužuje směrem k hlavě. Larvy mají silné "čelisti", kterými chytají svoji kořist (Weeden et al., 1999). Vajíčka je možné nalézt v blízkosti kolonie mšic, jsou oranžovo-červená o velikosti 0,3 × 0,1 mm (Helyer et al., 2003).

Samičky při kladení vajíček preferují větší kolonie mšic. Larva po vylíhnutí z vajíčka vyhledá mšici v okolí několika málo centimetrů (Rod et al., 2005). Mladé larvy se živí zpočátku medovicí a posléze přímo samotnými mšicemi. Mšice je nejprve paralyzována vstříknutým toxinem – obvykle přes kloub končetiny (toxin se také podílí na rozkladu tělního obsahu). Poté larva do několika minut kompletně zkonzumuje celý obsah mšice. Po 7 – 10 dnech dosahují larvy velikosti 2,5 mm a jsou již v kolonii mšic jasně zřetelné. Bejlomorka Aphidoletes prochází třemi larválními stadii. Larva po dosažení potřebné velikosti spadne z rostliny. Z půdy a písku si vytvoří kokon, ve kterém se zakuklí. Líhnutí dospělce probíhá zpravidla po 10 – 14 dnech (Helyer et al., 2003). Uvádí se, že během svého vývoje zahubí larva 10 – 100 mšic.

Vývoj A. aphidimyza trvá při teplotě 15 °C asi 32 dnů, při 25 °C pak jen 15 dnů (Rod et al., 2005). Dospělci jsou aktivní v noci a vyžadují temnou periodu pro páření a kladení vajíček, proto je jejich účinnost v osvětlených prostorech nedostatečná. Naopak larva vyžaduje alespoň 15,5 hodin světla pro přechod z diapauzy. Nicméně pro tento účel postačuje poměrně nízká intenzita světla (formou přisvětlování). Dospělci jsou daleko více citliví na pesticidy než larvy (Helyer et al., 2003).

Mšicomorka A. aphidimyza se dodává ve stadiu kukel v sypkém substrátu (vermikulit, piliny apod.). Substrát s kuklami se doporučuje buď zavěšovat v lahvičce mezi rostliny (aby se ke kuklám nedostali mravenci), nebo vysypat do vlhčího, zastíněného místa. Používá se pouze proti mšicím vytvářejícím kolonie. Jelikož je vývojový cyklus spojen s půdou, tak v produkčních porostech, kde se substrát nenachází, nebo je krytý, je nezbytné neustálé introdukování nových jedinců (Rod et al., 2005). Jedna larva je schopna zkonzumovat od 5 – 10 až do 80 – 100 mšic. V případě velkého výskytu zahyne mnoho mšic jen otravou toxinem, aniž by bylo zkonzumováno. Mrtvé mšice zůstávají přichyceny na listech, ale po čase začnou opadávat, takže zanechávají listy čisté (Helyer et al., 2003). Výrobce doporučuje vyšší vzdušnou vlhkost, kdy je účinnost vyšší a zároveň by neměla klesnout teplota pod 16 °C.

Na základě výzkumu Schelta a Muldera (2000) bylo doporučeno jako efektivnější umísťovat substrát s kuklami v plastové lahvi k rostlinám, než jej vysypávat na povrch. Bylo zjištěno, že mšicomorka Aphidoletes byla schopna rozšířit se až do vzdálenosti 35 m od místa aplikace. Postačuje tedy, aby pěstitel rozmístil plastové lahvičky pouze na okraje řádků, což oproti původnímu roznášení po produkční ploše vede k úspoře času nutného pro aplikaci.

Dále bylo potvrzeno, že draví roztoči Amblyseius cucumeris a A. degenerans, jakožto hojně využívaní bioagens proti třásněnkám, jsou schopni se živit i vajíčky Aphidoletes. To znamená, že by mohlo dojít k narušení regulace mšic při současném užití zmíněných dravých roztočů a mšicomorky Aphidoletes. Je také pravděpodobné, že i další predátoři (slunéčka, ploštice) se budou živit na měkkých a zranitelných vývojových stadiích Aphidoletes (Schelt, Mulder, 2000). Skladování se doporučuje max. 1 – 2 dny při teplotě 10 – 15 °C.