Hladěnka – Orius laevigatus

Hladěnka Orius laevigatus (Fieber, 1860) (Hemiptera: Anthocoridae) je důležitý predátor třásněnek (Thysanoptera), mšic (Hemiptera: Aphididae) a svilušek (Acari: Prostigmata: Tetranychidae). Využívá se ve skleníkové zelenině, okrasných rostlinách a v ovocných sadech. Někteří zástupci rodu Orius se ve volné přírodě často vyskytují poblíž nebo přímo v květu, kde se živí hmyzem, roztoči nebo pylem (Helyer et al., 2003). Hladěnka Orius laevigatus se k biologické ochraně využívá od roku 1995 (Lenteren, 2008).

Hladěnka Orius laevigatus je dravá ploštice patřící do čeledi hladěnkovití (Anthocoridae), řádu polokřídlí (Hemiptera) (Noyes, 2009). V Evropě je evidováno na 30 druhů rodu Orius. Přirozený výskyt hladěnky skleníkové je uváděn v jižní Evropě a severní Africe (Rod et al., 2005), její výskyt byl zaznamenán i v České a Slovenské republice (Noyes, 2009). Některé firmy v Evropě dodávají hladěnku skleníkovou Orius insidiosus pocházející z jihu USA (Rod et al., 2005).

Dravá hladěnka Orius laevigatus dosahuje velikosti cca 1,5 – 2,5 mm a je podobná ostatním druhům tohoto rodu (např. O. minutus, O. vicinus, O. horvathi). Pro systematické rozlišení druhů vyskytujících se ve volné přírodě je nutné studium genitálií dospělců (Helyer et al., 2003). Ploštice rodu Orius jsou charakteristické plochým tělem shora krytým polokrovkami. Dospělci jsou zbarvení hnědě až černě s bílými křídly, které kryjí zbývající část těla. Nymfy jsou žluté až oranžovožluté s výrazně červenýma očima, typický je pro ně rychlý pohyb. Kořist vyhledávají čichem, ale reagují i na pohyb kořisti (Rod et al., 2005; Weeden et al., 1999).

V severní Evropě se vyvinou 2 generace za rok, v oblasti Středozemí pak 3. Vajíčka jsou kladena ve skupinách do hlavních žilek na spodní straně listů. Nymfy se líhnou z vajíček na jaře a společně s dospělci je možné je nalézt až do podzimu (Helyer et al., 2003). Dospělci velmi dobře létají, takže jsou schopni rychlého rozšíření na okolní rostliny. Dospělci se zdržují především v květech, nymfy pak zejména na listech. Na rychlost vývoje populace má významný vliv teplota a výskyt potravy, vlhkost vzduchu a druh rostliny již tak důležité nejsou. Např. při 15 °C trvá vývoj O. laevigatus 80 dní, kdežto při 30 °C pouze 21 dní. V optimálních podmínkách je samička schopna naklást až 165 vajíček (Rod et al., 2005).

Nymfy a dospělci jsou nenasytní predátoři a komerčně se využívají pro biologickou ochranu v krytých prostorech během celého roku. Dospělci a larvy přidrží svou kořist předními končetinami a vpíchnou své ostré sací ústrojí do hostitelského těla a vysají celý jeho obsah, až zůstane pouze exoskelet (Weeden et al., 1999). Orius často zabíjí daleko více třásněnek, než sám spotřebuje. Komerční přípravky s dravými plošticemi O. laevigatus jsou primárně určeny pro regulaci řady druhů třásněnek a to jak larev, tak i dospělců.

Klopuška O. laevigatus je velmi nápomocna zejména tam, kde je významným škůdcem třásněnka západní (Frankliniella occidentalis) (Tommasini, 2003). V případě nedostatku potravy se může O. laevigatus živit rovněž vajíčky motýlů, malými housenkami a roztoči (Helyer et al., 2003). Díky své polyfágii a možností živit se i na pylu, nejsou klopušky závislé na populacích třásněnek, takže lze začít s introdukcí již před samotným výskytem třásněnek (Rod et al., 2005).

Na základě výsledků výzkumu lze O. laevigatus považovat za jeden z nejvhodnějších bioagens proti třásněnkám na zelenině. K tomuto závěru vedly výzkumníky následující důvody: Účinnost predace O. laevigatus je vyšší než u ostatních domácích druhů. Výhodou je i jeho schopnost masové produkce v umělých podmínkách. Také byla u tohoto druhu zjištěna dobrá účinnost predace i pří nižším výskytu kořisti. Lze jej rovněž kombinovat s ostatními druhy bioagens. Účinnost je nicméně zatím stále problematická u venkovních ploch zeleniny a ovocných dřevin (Tommasini, 2003).

Klopušky rodu Orius se prodávají jako směs nymf a dospělců v sypkém substrátu. Doporučená aplikační dávka je 0,5 – 10 ks/m² v závislosti na intenzitě napadení porostu (Rod et al., 2005). Výrobce doporučuje rozsypat materiál s bioagens na kostky čedičové vaty, listy anebo do aplikačních krabiček ve skupině po několika kusech k zajištění dostatečného páření dospělců. Skladování bioagens by mělo být provedeno v temnu při teplotě 8 – 10 °C a jeho délka by neměla přesáhnout 2 dny od dodání.