BIOAGENS: SOUČASNÉ PROSTŘEDKY BIOLOGICKÉ OCHRANY

Hladěnka – Orius laevigatus

BIOAGENS >> Predátoři >> Hladěnka – Orius laevigatus
Hladěnka Orius laevigatus (Fieber, 1860) (Hemiptera: Anthocoridae) je důležitý predátor třásněnek (Thysanoptera), mšic (Hemiptera: Aphididae) a svilušek (Acari: Prostigmata: Tetranychidae). Využívá se ve skleníkové zelenině, okrasných rostlinách a v ovocných sadech. Někteří zástupci rodu Orius se ve volné přírodě často vyskytují poblíž nebo přímo v květu, kde se živí hmyzem, roztoči nebo pylem (Helyer et al., 2003). Hladěnka Orius laevigatus se k biologické ochraně využívá od roku 1995 (Lenteren, 2008).

Taxonomie a geografický původ

Hladěnka Orius laevigatus je dravá ploštice patřící do čeledi hladěnkovití (Anthocoridae), řádu polokřídlí (Hemiptera) (Noyes, 2009). V Evropě je evidováno na 30 druhů rodu Orius. Přirozený výskyt hladěnky skleníkové je uváděn v jižní Evropě a severní Africe (Rod et al., 2005), její výskyt byl zaznamenán i v České a Slovenské republice (Noyes, 2009). Některé firmy v Evropě dodávají hladěnku skleníkovou Orius insidiosus pocházející z jihu USA (Rod et al., 2005).

Morfologie

Dravá hladěnka Orius laevigatus dosahuje velikosti cca 1,5 – 2,5 mm a je podobná ostatním druhům tohoto rodu (např. O. minutus, O. vicinus, O. horvathi). Pro systematické rozlišení druhů vyskytujících se ve volné přírodě je nutné studium genitálií dospělců (Helyer et al., 2003). Ploštice rodu Orius jsou charakteristické plochým tělem shora krytým polokrovkami. Dospělci jsou zbarvení hnědě až černě s bílými křídly, které kryjí zbývající část těla. Nymfy jsou žluté až oranžovožluté s výrazně červenýma očima, typický je pro ně rychlý pohyb. Kořist vyhledávají čichem, ale reagují i na pohyb kořisti (Rod et al., 2005; Weeden et al., 1999).

Životní cyklus

V severní Evropě se vyvinou 2 generace za rok, v oblasti Středozemí pak 3. Vajíčka jsou kladena ve skupinách do hlavních žilek na spodní straně listů. Nymfy se líhnou z vajíček na jaře a společně s dospělci je možné je nalézt až do podzimu (Helyer et al., 2003). Dospělci velmi dobře létají, takže jsou schopni rychlého rozšíření na okolní rostliny. Dospělci se zdržují především v květech, nymfy pak zejména na listech. Na rychlost vývoje populace má významný vliv teplota a výskyt potravy, vlhkost vzduchu a druh rostliny již tak důležité nejsou. Např. při 15 °C trvá vývoj O. laevigatus 80 dní, kdežto při 30 °C pouze 21 dní. V optimálních podmínkách je samička schopna naklást až 165 vajíček (Rod et al., 2005).

Využití

Nymfy a dospělci jsou nenasytní predátoři a komerčně se využívají pro biologickou ochranu v krytých prostorech během celého roku. Dospělci a larvy přidrží svou kořist předními končetinami a vpíchnou své ostré sací ústrojí do hostitelského těla a vysají celý jeho obsah, až zůstane pouze exoskelet (Weeden et al., 1999). Orius často zabíjí daleko více třásněnek, než sám spotřebuje. Komerční přípravky s dravými plošticemi O. laevigatus jsou primárně určeny pro regulaci řady druhů třásněnek a to jak larev, tak i dospělců.

Klopuška O. laevigatus je velmi nápomocna zejména tam, kde je významným škůdcem třásněnka západní (Frankliniella occidentalis) (Tommasini, 2003). V případě nedostatku potravy se může O. laevigatus živit rovněž vajíčky motýlů, malými housenkami a roztoči (Helyer et al., 2003). Díky své polyfágii a možností živit se i na pylu, nejsou klopušky závislé na populacích třásněnek, takže lze začít s introdukcí již před samotným výskytem třásněnek (Rod et al., 2005).

Na základě výsledků výzkumu lze O. laevigatus považovat za jeden z nejvhodnějších bioagens proti třásněnkám na zelenině. K tomuto závěru vedly výzkumníky následující důvody: Účinnost predace O. laevigatus je vyšší než u ostatních domácích druhů. Výhodou je i jeho schopnost masové produkce v umělých podmínkách. Také byla u tohoto druhu zjištěna dobrá účinnost predace i pří nižším výskytu kořisti. Lze jej rovněž kombinovat s ostatními druhy bioagens. Účinnost je nicméně zatím stále problematická u venkovních ploch zeleniny a ovocných dřevin (Tommasini, 2003).

Klopušky rodu Orius se prodávají jako směs nymf a dospělců v sypkém substrátu. Doporučená aplikační dávka je 0,5 – 10 ks/m2 v závislosti na intenzitě napadení porostu (Rod et al., 2005). Výrobce doporučuje rozsypat materiál s bioagens na kostky čedičové vaty, listy anebo do aplikačních krabiček ve skupině po několika kusech k zajištění dostatečného páření dospělců. Skladování bioagens by mělo být provedeno v temnu při teplotě 8 – 10 °C a jeho délka by neměla přesáhnout 2 dny od dodání.
Publikace byla realizována z grantu FRVŠ 202/2010/G4.
Achterberg, C. van, 2009: Fauna Europaea: Dacnusa sibirica. [cit. 2010-06-20]. Dostupné z WWW: ‹http://www.faunaeur.org/›.
Albajes, R., Gullino, M. L., Lenteren, J. C., Elad, Y. (Eds.), 2000: Integrated pest and disease management in greenhouse crops. Springer, 568 s.
Askew, R. R., 1968: Hymenoptera 2. Chalcidoidea Section (b). Handbooks for the Indentification of British Insects. London, Royal entomological society. 39 s.
Biobest, 2009: Products. [cit. 2010-06-20]. Dostupné z WWW: ‹http://www.biobest.be/home/3›.
Biotech systems, 2008: Production: biological agents. [cit. 2010-06-20]. Dostupné z WWW: ‹http://www.biotech-system.com.ua/en/production/›.
Canepari, C., 2004: Fauna Europaea: Cryptolaemus montrouzieri. [cit. 2010-06-20]. Dostupné z WWW: ‹http://www.faunaeur.org/›.
Castané, C., Alomar, O., Goula, M., Gabarra, R., 2004: Colonization of tomato greenhouses by the predatory mirid bugs Macrolophus caliginosus and Dicyphus tamaninii. Biological Control, 30: 591-597.
Collyer, E., 1998: Typhlodromid mite life cycle. [cit. 2010-06-20]. Dostupné z WWW: ‹http://www.hortnet.co.nz/publications/hortfacts/hf401034.htm›.
Driesche, R. G. van, Lyon, S. M., Hoddle, M. S., Roy,S., Sanderson, J. P., 1999: Assessment of cost and performance of Eretmocerus eremicus (Hymenoptera:aphelinidae) for whitefly (Homoptera:aleyrodidae) control in comercial poinsettia crop. Florida Entomologist, 82
EPPO, 2008: Commercially used biological control agents - Insecta, Hymenoptera (part I). [cit. 2010-06-20]. Dostupné z WWW: ‹http://archives.eppo.org/EPPOStandards/biocontrol_web/hymenoptera1.htm›.
Frank, S. D., 2009: Biological control of arthropod pests using banker plant systems: Past progress and future directions. Biological Control., 52: 8-16.
Gahan, A.B., 1924: Some new parasitic Hymenoptera with notes on several described forms. Proc. U.S. Nat. Mus., 4:1-23.
Gençer, L., 2004: A study of the Chalcidoid (Hymenoptera: Chalcidoidea) Parasitoids of Leafminers (Diptera: Agromyzidae) in Ankara Province. Turk. J. Zool., 28: 119-122.
Greenberg, S. M., Jones, W.A., Liu T. 2002: Interactions Among Two Species of Eretmocerus (Hymenoptera: Aphelinidae), Two Species of Whiteflies (Homoptera: Aleyrodidae), and Tomato. Environ. Entomol., 31: 397-402.
Hayes, A. J., 1998: A laboratory study on the predatory mite, Typhlodromus pyri (Acarina: Phytoseiidae): II The effect of temperature and prey consumption on the numerical response of adul females. Res. Popul. Ecol., 30: 13-24.
Helyer, N., Brown, K, Cattlin, N. D., 2003: Biological control in plant protection. Manson publishing, London. 126 s.
Hluchý, M., Zacharda, M., 1994: Prostředky a systémy biologické ochrany rostlin. Brno, Biocont Laboratory, 80 s.
Hluchý, M., Ackermann, P., Zacharda, M., Laštůvka, Z., Bagar, M., Jetmarová, E., Vanek, G., Szőke, L, Plíšek, B., 2008: Ochrana ovocných dřevin a révy v ekologické a integrované produkci. Brno, Biocont Laboratory, 498 s.
Hoddle, M. S., van Driesche, R. G., Sanderson, J. P., 1998: Biology and use of the whitefly parasitoid Encarsia formosa. Annu. Rev. Entomol., 43: 645-669.
Chhillar, B. S., Gulami, R., Bhatnagar, P., 2007: Agricultural acarology. Delhi, Daya publishing house, 355 s.
Ibrahim, A.G., Madge, D.S., 1979: Parasitization of the chrysanthemum leaf-miner Phytomyza syngenesiae (Hardy) (Dipt., Agromyzidae) by Diglyphus isaea (Walker) (Hym. Eulophidae), Entomologist’s Monthly Magazine, 114: 71-81.
Karg, W., 1961: Ökologische Untersuchungen von edapischen Gamasiden (Acarina: Parasitiformes). Pedobiologia, 1: 53-74.
Karg, W., 1998: Räuberisch lebende Milben als Teil des antiphytopathogenen Potentials im Boden. Arch. Phytopath. Pflanz., 31: 341-347.
Khan, I. A., Fent, M., 2004: Seasonal population dynamics of Typhlodromus pyri Scheuten (Acari: Phytoseiidae) in apple orchards in the region Meckenheim. J. Pest Sci., 78: 1-6.
Kobza, F. a kol. 2001. Skleníková výroba – rostlinolékařství. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Brno. 65 s.
Laan E. M, van der, Burggraaf Nierop Y. D., van, Lenteren, J.C., van, 1982: Oviposition frequency, fecundity, and life-span of Encarsia formosa (Hymenoptera: Aphelinidae) and Trialeurodes vaporariorum (Homoptera: Aleyrodidae) and migration capacity of E. formosa at low greenhouse temperatures. Med. Fac. Landbouww. Rijksuniv. Gent, 47: 511-521.
Lenteren, J.C. van, 2008. IOBC Internet Book of Biological Control, version 5, January 2008. [cit. 2010-06-20]. Dostupné na WWW: ‹http://www.unipa.it/iobc/downlaod/IOBC%20InternetBookBiCoVersion5January2008.pdf›.
Lenteren, J.C. van, 2003: Quality control and production of biological control agents: theory and testing procedure. CABI Publishing, Wallingford. 327 s.
Lenteren, J.C. van, 1995: Integrated pest management in protected crops. In. Dent, D.R. (ed.) Integrated Pest Management: Principles and Systems Development, 12: 311-343. London: Chapman & Hall. 356 s.
Lenteren, J.C. van, Szabo P, Huisman PWT., 1992: The parasite-host relationship between Encarsia formosa Gahan (Hymenoptera: Aphelinidae) and Trialeurodes vaporariorum (Westwood) (Homoptera: Aleyrodidae) XXXVII. Adult emergence and initial dispersal pattern of E. formosa. J. Appl. Entomol., 114: 392-399.
Lenteren, J.C. van, van Vinen A, Gast HF, Kortenhoff A., 1987: The parasite-host relationship between Encarsia formosa Gahan (Hymenoptera: Aphelinidae) and Trialeurodes vaporariorum (Westwood) (Homoptera: Aleyrodidae). XVI Food efects on oogenesis, oviposition, life-span, and fecundity of Encarsia formosa and other hymenopterous parasites. J. Appl. Entomol., 103: 69-84.
Lundqvist, L., 2009: Fauna Europaea: Typhlodromus pyri. [cit. 2010-06-20]. Dostupné z WWW: ‹http://www.faunaeur.org/›.
McPartland, M. J., Clarke, R. C., Watson, D. P., 2000: Hemp Diseases and Pest: Management and biological control. CABI Publishing, Walingford. 272 s.
Moayeri, H. R. S., Ashouri, A., Brodsgaard, H. F., Enkegaard, A., 2006: Odour-mediated preference and prey preference of Macrolophus caliginosus between spider mites and green peach aphids. J. Appl. Entomol., 130: 504-508.
Mohd Rasdi, Z., Fauziah, I., Wan Mohamad, W.A.K., 2009: Biology of Macrolophus caliginosus (Heteroptera: Miridae) Predator of Trialeurodes vaporariorum (Homoptera: Aleyrodidae). International Journal of Biology, 1: 63-70.
Noyes, D., 2009: Fauna Europaea: Encarsia formosa. [cit. 2010-06-20]. Dostupné z WWW: ‹http://www.faunaeur.org/›.
Noyes, D., 2009: Fauna Europaea: Hymenoptera: Apocrita. [cit. 2010-06-20]. Dostupné z WWW: ‹http://www.faunaeur.org/›.
Petrova, V.; Cudare, Z., Steinite, I., 2002: The Efficiency of the Predatory Mite Amblyseius cucumeris (Acari: Phytoseiidae) as a Control Agent of the Strawberry Mite Phytonemus pallidus (Acari: Tarsonemidae) on Field Strawberry: Proc. 4th Int. Strawberry Symp. Acta Hort. 567, ISHS 2002.
Polaszek A, Evans G.A., Bennett F.D., 1992: Encarsia parasitoids of Bemisia tabaci (Hymenoptera: Aphelinidae, Homoptera: Aleyrodidae): a preliminary guide to identification. Bull. Entomol. Res., 82: 375-392.
Qiu,Y.T., Lenteren, J.C. van, Drost, Y.C., Posthuma-Doodeman, C.J.A.M., 2004: Life-history parameters of Encarsia formosa, Eretmocerus eremicus and E. mundus, aphelinid parasitoids of Bemisia argentifolii (Hemiptera: Aleyrodidae): Eur. J. Entomol., 101: 83-94.
Rod, J., Hluchý, M., Zavadil, K., Prášil, J., Somssich, I., Zacharda, M., 2005: Obrazový atlas chorob a škůdců zeleniny střední Evropy: Ochrana zeleniny v integrované produkci včetně prostředků biologické ochrany rostlin. Brno, Biocont Laboratory, 392 s.
Schelt, J. van, Mulder, S., 2000: Improved methods of testing and release of Aphidoletes aphidimyza (Diptera: Ceccidomyiidae) for aphid control in glasshouses: Eur. J. Entomol., 97: 511-515.
Sampson A. C., King V.J., 1996: Macrolophus caliginosus, field establishment and pest control effect in protected tomatoes. IOBC/WPRS Bull, 19: 143-146.
Skirvin, D.J., Fenlon, J.S., 2003: The effect of temperature on the functional response of Phytoseiulus persimilis (Acari: Phytoseiidae). Exp. Appl. Acarol., 31: 37-49.
Speyer, E. R., 1930: Biological control of the greenhouse whitefly. Nature, 76: 1009-1010.
Speyer, E.R., 1929: The greenhouse whitefly (Trialeurodes vaporariorum Westwood). J. R. Hort. Soc., 1: 181-192
SRS, 2010: Seznam povolených přípravků. [cit. 2010-06-20]. Dostupné z WWW: ‹http://www.srs.cz/pls1/pp_public/rpg10a$.startup›.
Sugimoto, T., Minkenberg, O.P.J.M., Takabayashi, J., Dicke, M. & Lenteren, J.C. van, 1990: Foraging for patchily-distributed leaf miners by the parasitic wasp, Dacnusa sibirica. Res. Popul. Ecol., 32: 381-389.
Šefrová, H., 2006: Rostlinolékařská entomologie. Brno, Konvoj, 257 s.
Tommasini, M. G., 2003: Evaluation of Orius species for biological control of Frankliniella occidentalis (Pergande) (Thysanoptera:Thripidae). Thesis Wageningen university: Ponsen and Looijen b.v. Wageningen, Nizozemí. 214 s.
Voegele, J. (ed.), 1982: Proceedings of 1er Symposium International sur Les Trichogrammes, 20-23 April 1982, Antibes, France. Les Colloques de l’INRA 9, Paris, 307 s.
Weeden, C.R., Shelton, A. M., Hoffman. M. P., 1999: Biological Control: A Guide to Natural Enemies in North America. [cit. 2010-06-20]. Dostupné z WWW: ‹http://www.nysaes.cornell.edu/ent/biocontrol/ ›.
Wright, E. M., Chambers, R. J., 1994: Biology of the predatory mite Hypoaspis miles (Acari: Laelapidae) , a potential biological control agent of Bradysia paupera (Dipt.: Sciaridae). Entomophaga, 39: 225-235.
Zemek, R., 1993: Characteristic of development and reproduction in Typhlodromus pyri on Tetranynchus urticae and Cecidophyopsis ribis. II. Progeny of overwintered females. Exp. Appl. Acarol., 17: 847-858.
Zhang, Z-Q., 2003: Mites of Greenhouses: Identification, Biology and Control. CABI Publishing, Wallingford, UK, 244 s.