Mšicovník – Eretmocerus eremicus

Mšicovník Eretmocerus eremicus Rose & Zolnerowich, 1997 (Hymenoptera: Aphelinidae) je drobná parazitická vosička, která vyhledává larvální stadia molic (Hemiptera: Aleyrodidae), zejména molice skleníkové (Trialeurodes vaporariorum) a molice bavlníkové (Bemisia tabaci) (Helyer et al., 2003), které patří mezi závažné škůdce při skleníkové produkci zeleniny a okrasných rostlin s vysokou rezistencí proti insekticidům a rizikem přenosu původců virových chorob (Kobza et al., 2001). V biologické ochraně se tento mšicovník v Evropě používá od roku 1995 (Lenteren, 2008).

Mšicovník Eretmocerus eremicus je parazitoid z řádu blanokřídlí (Hymenoptera) čeledi mšicovníkovití (Aphelinidae). Pochází z pouštních oblastí Arizony, kde odolává extrémním teplotám – od mrazu po více než 40 °C (Helyer et al., 2003). Na evropském kontinentu bylo zaznamenáno více než 10 druhů rodu Eretmocerus (Noyes, 2009).

Dospělec dosahuje velikosti 0,5 – 0,6 mm (Helyer et al., 2003). Samičky E. eremicus jsou světle citrónově žluté barvy se zelenýma očima a paličkovitými tykadly. Jméno Eretmocerus je odvozen od latinského "veslovitý", což odkazuje na tvar samičích tykadel. Samečci jsou žlutohnědé barvy a mají delší, zahnutá tykadla. Larvy molic, které byly parazitovány mšicovníkem E. eremicus mění barvu z bílé na béžovou a zejména v pozdějším období je tělo parazitoida rozpoznatelné. Na rozdíl od dalších parazitoidů molic E. eremicus nezanechává před líhnutím výkaly uvnitř hostitele. Parazitoid může opustit molici pouze vykousaným výletovým otvorem v horní části jejího těla (Weeden et al., 1999). Mšicovník E. eremicus je dosti podobný mšicovníkům Encarsia formosa, od nichž se již na první pohled liší žlutou barvou hrudi. E. formosa má hruď tmavou (Rod et al., 2005).

V laboratorní produkci bývá poměr pohlaví v populaci vyrovnaný, přirozeně se však mění ve prospěch samiček. Samičky E. eremicus vyhledávají své hostitele čichem (Weeden et al., 1999) a kladou vajíčka mezi skupinu larev molic. Vajíčka se líhnou asi 4 dny po nakladení (v závislosti na teplotě). Vylíhnutá larva parazitoida vykouše na spodní části těla larvy molice malý otvor. Po 3 – 4 dnech larva E. eremicus vstupuje do hostitele, kde zůstává, než se molice vysvleče do posledního larválního stadia. Jakmile je této fáze dosaženo, larva parazitoida uvolní trávicí enzymy a začíná konzumovat polotekutý obsah těla larvy molice. Larva mšicovníka prochází třemi instary, které trvají asi 12 dní až do stadia dospělce. Dospělý mšicovník se vykouše ven z uhynulé molice (Helyer et al., 2003; Weeden et al., 1999).

Vývoj mšicovníka Eretmocerus eremicus se liší od vývoje mšicovníka Encarsia formosa, u kterého celý vývojový cyklus probíhá uvnitř hostitele. Dalším rozdílem je, že E. eremicus napadá už druhý larvální instar molice, avšak Encarsia formosa silně preferuje kladení vajíček až do instaru třetího. Pokud je v prostředí málo hostitelů, může být vedle jedné larvy molic nakladeno i více vajíček, svůj vývoj pak dokončuje pouze jedna larva parazitoida (Rod et al., 2005; Qiu et al., 2004; Helyer et al., 2003). Vývoj od vajíčka do stadia dospělce je závislý na teplotě. Při následujících průměrných teplotách byly zjištěny tyto délky vývoje: 15 °C – 79 dní, 25 °C – 18,6 dní a 32 °C – 14,6 dní. Životnost dospělých samiček je ovlivněna teplotou, ale také přítomností hostitele. Při průměrné teplotě 25 °C žila samička bez přítomnosti hostitele zhruba 18 dní, ale pouze 8 dní, v případě, že byl hostitel přítomen (Qiu et al., 2004). Délka života závisí také na dostupnosti potravy. Dospělci se mimo jiné živí i hemolymfou molic (Weeden et al., 1999). Mladá samička E. eremicus zlikviduje žírem až kolem 30 larev molic. Samičky kladou 3 – 5 vajíček denně. Při teplotě 30 °C klade samička až 17 vajíček za den. Jedna samička celkem naklade 40 – 200 vajíček za život (Rod et al., 2005).

Mšicovník E. eremicus je využíván pro efektivní regulaci molic ve skleníkové produkci. E. eremicus může mít méně efektivní reprodukci než E. formosa, ale díky schopnosti žíru dospělců E. eremicus je celková účinnost tohoto parazitoida srovnatelná (Helyer et al., 2003). Podle dosavadních zkušeností je E. eremicus mírně odolnější k reziduálním pesticidům než E. formosa (Rod et al., 2005). Při silném napadení molicemi se doporučuje dávka 20 ks.m², v případě nižšího výskytu, nebo jako doplňková regulace, postačuje dávka 3 – 5 ks.m² (Helyer et al., 2003). Pokusy u pěstitelů poinsettií (Euphorbia pulcherrima Willd. ex Koltz) v Massachusetts potvrdily, že aplikační dávka 3,0 – 7,5 kusů samiček/rostlinu/týden je dostačující pro regulaci třásněnek. Další experimenty, zabývající se ekonomickou efektivností aplikace uvádějí jako efektivní pouze 2 kusy samiček/rostlinu za předpokladu omezeného použití vybraných insekticidů (Driesche et al., 1999).

Někteří výrobci dodávají mšicovníka E. eremicus také ve směsi s mšicovníkem E. mundus, nebo je tento dodáván i samostatně. Z výzkumu parazitace molice skleníkové a bavlníkové oběma druhy Eretmocerus, prováděném Greenbergem et al. (2002) vyplývá, že E. eremicus na rozdíl od E. mundus, parazitoval oba druhy molice dostatečně efektivně. Na regulaci zmíněných druhů třásněnek ve skleníku by tedy mohla postačovat aplikace pouze mšicovníka E. eremicus (Greenberg, 2002).

Z dalšího výzkumu (Yu Tong Qiu, 2004) plyne doporučení používat Eretmocerus eremicus v případě vyšší teploty, vlhkosti a při nutnosti likvidovat přemnožené molice. Encarsia formosa je na druhou stranu efektivnější při nižších teplotách a méně silném napadení (Petrova et al., 2004). Dodává se ve stadiu parazitovaných larev molic na papírové kartičce, která se přímo zavěšuje na rostliny. Doporučuje se skladovat max. 1 – 2 dny při teplotě 8 – 10 °C.