Mšicovník – Encarsia formosa

Mšicovník Encarsia formosa Gahan, 1924 (Hymenoptera: Aphelinidae) je parazitoid, který se celosvětově používá proti molicím (Hemiptera: Aleyrodidae) na zelenině a okrasných rostlinách ve sklenících. Komerčně se mšicovník E. formosa začal v Evropě využívat ve 20. letech minulého století. V důsledku rozmachu syntetických insekticidů došlo po roce 1945 k poklesu jejího využití. Od roku 1970 opět vzrostl zájem o využití mšicovníka E. formosa. Dokládá to i nárůst ošetřených pěstebních ploch za několik posledních dekád z několika set hektarů v 70 letech 20. stol na téměř pět tisíc hektarů v roce 1993 (Lenteren, 1995; Lenteren et al., 1992).

Taxonomicky řadíme druh Encarsia formosa mezi hmyz řádu blanokřídlí (Hymenoptera) a čeledi mšicovníkovití (Aphelinidae). Rod Encarsia je v Evropě zastoupen více jak 40 druhy (Noyes, 2009). Mšicovník E. formosa byl popsán v roce 1924 z neidentifikované molice ve skleníku v USA ve státě Idaho (Gahan, 1924). Díky celosvětové introdukci do skleníků je dnes rozšíření druhu E. formosa kosmopolitní. Nejistá je oblast původního výskytu, přepokládá se, že to je na západní polokouli (Polaszek et al., 1992).

Dospělé samice dosahují velikosti okolo 0,6 mm, mají černou hlavu a hruď, žlutý zadeček a průsvitná křídla. Samci dorůstají obdobné velikosti, ale jsou celí černí. Nejnápadnějším projevem přítomnosti mšicovníka E. formosa v porostu jsou černě zbarvené larvy molic, uvnitř kterých se nacházejí její kukly (Helyer et al., 2003).

Mšicovník E. formosa klade svoje vajíčka do nepohyblivých larválních instarů molic (Hoddle et al., 1998). Dospělé samičky E. formosa se při vyhledávání hostitele řídí pomocí těkavých látek, které unikají z medovice produkované molicemi. Při kladení vajíček může být larva molice usmrcena, v důsledku čehož se nevyvine molice ani mšicovník E. formosa. Dospělci se živí medovicí a také na poranění, které vzniká na povrchu larvy po vpichu kladélka. Obvykle je kladeno do jedné larvy pouze jedno vajíčko (Helyer et al., 2003). Larva mšicovníka E. formosa prodělává tři vývojová stadia uvnitř hostitele, v průběhu kterých má parazitovaná larva molice přirozeně bílou barvu. Při teplotě 22 °C se za deset dnů od nakladení vajíčka E. formosa kuklí a v důsledku toho larva zčerná. Larvy molic s kuklou parazitoida uvnitř zůstávají přichyceny na povrchu listu. Po přibližně deseti dnech se líhne dospělá E. formosa, která si prokouše otvor, kterým posléze opouští larvu (Helyer et al., 2003).

Poměr pohlaví je 99 – 98 % : 1 – 2 % ve prospěch samic. Samci se mohou vyvinout, pokud je nakladeno druhé vajíčko do hostitele, který již parazitoval mšicovník E. formosa. Toto chování je známo jako autoparazitismus nebo multiparazitismus a dochází k němu při velmi vysokých teplotách (Helyer et al., 2003). Délka života dospělce mšicovníka E. formosa není závislá na velikosti těla a klesá se vzrůstající teplotou. Nejdéle žije při 20 °C a to 52 dní. Podmínkou je dostatek potravy a přítomnost hostitele (Lenteren et al., 1987; Laan et al., 1982).

Mšicovník E. formosa byl poprvé masově chován proti molici skleníkové (Trialeurodes vaporariorum Westwood, 1856) v roce 1927 v Anglii. Od roku 1930 bylo produkováno 1,5 miliónu parazitovaných larev molic a inokulováno do skleníkových kultur rajčat (Speyer, 1929, 1930).

V České republice je počátek využití E. formosa datován rokem 1975 (Šefrová, 2006). V současnosti je registrovaná do skleníkových kultur zeleniny, rajčat, paprik, okurek a okrasných rostlin proti molicím a to především proti molici skleníkové a molici bavlníkové (SRS, 2010). Komerční produkt je v podobě kartiček, na kterých jsou nalepeny parazitované larvy molic. Aplikace se provádí zavěšením na rostlinu. Za několik dní po umístění do skleníku se líhnou dospělci. Líhnutí je patrné typickými výletovými otvory ve tvaru písmene D na vrcholu larev. V ideálních podmínkách naklade 12 – 15 vajíček za den. Celkově může snůška jedné samičky činit až 300 vajíček. (Hluchý, Zacharda, 1994).

Míra parazitace je ovlivněna samotnou rostlinou. Okurky mají listy bohaté na trichomy, což snižuje mobilitu mšicovníka E. formosa. Naopak mnohem lépe se pohybuje v porostu rajčat a okrasných rostlin. V České republice je mšicovník E. formosa k dostání zejména v průběhu hlavní skleníkové sezóny (březen – září). V některých zahraničních zemích je k dispozici celoročně. Pro dobré fungování je důležitá teplota, přičemž E. formosa je nejaktivnější pří teplotách okolo 18 °C. Pozitivní význam má i dobré osvětlení (Helyer et al., 2003).