BIOAGENS: SOUČASNÉ PROSTŘEDKY BIOLOGICKÉ OCHRANY

Lesknatka – Diglyphus isae

BIOAGENS >> Parazitoidi >> Lesknatka – Diglyphus isae
Lesknatka Diglyphus iase (Walker, 1838) je drobounká chalcidka. Mezi její hostitele patří mnoho druhů čeledí vrtalkovití (Diptera: Agromyzidae), podkopníčkovití (Lepidoptera: Lyonetiidae) a vrtulovití (Diptera: Tephritidae) (Gençer, 2004). V systémech biologické ochrany rostlin se využívá především proti vrtalkám (EPPO, 2008) od roku 1984 (Lenteren, 2008).


Taxonomie a geografický původ

Lesknatka Diglyphus isae patří do řádu blanokřídlí (Hymenoptera), nadčeledi chalcidky (Chalcidoidea), čeledi lesknatkovití Eulophidae a podčeledi Eulophinae. Na evropském kontinentu je známo něco přes 10 druhů rodu Diglyphus (Noyes, 2009). Původním areálem výskytu tohoto druhu je palearktická oblast (EPPO, 2008).

Morfologie

Dospělci jsou drobní. Délka těla je variabilní a kolísá v rozmezí od 1 do 2,3 mm. Tělo je zbarveno černě a má kovový zelený lesk. Samička má na zadních nohách žlutý pruh (Helyer et al., 2003). Vajíčko je válcovité, průsvitné a lehce zaoblené (Ibrahim, Madle, 1979). Larva má tři instary. První instar má tělo členěno na 13 segmentů (Askew, 1968). Dorostlá larva má modrozelené zbarvení (Helyer et al., 2003).

Životní cyklus

Dospělá samice napadá larvy vrtalek ve stadiu 2. instaru. Hostitelskou larvu vyhledává poklepáváním tykadly na povrch listu. Při lokalizaci se také řídí pachem, který larva vrtalky uvolňuje. Když samička najde vhodnou hostitelskou larvu, trvale ji paralyzuje bodnutím kladélkem. Poté vedle ní naklade 1 – 3 vajíčka (Helyer et al., 2003). V průměru naklade samice 125 vajíček při teplotě 15 až 25 °C (Albajes et al., 2000). Hluchý, Zacharda (1994) uvádějí, že jedna samice zlikviduje až 360 larev vrtalek, přičemž jednu pětinu přímo sežere. Larva posledního instaru opouští tělo hostitele. Poté sbírá okolo trus vrtalek, ze kterého si buduje opěry pro kuklu. Kuklí se v chodbičce po žíru vrtalky. Dospělá lesknatka proniká z listu, ve kterém byla kukla, výletovým otvorem v epidermis (Helyer et al., 2003).

Využití

Lesknatka D. isae byla poprvé využita v ochraně rostlin v roce 1984 (EPPO, 2008). Komerčně se dodává ve stadiu dospělce. S jejím využitím se počítá především ve sklenících. U nás je registrována pro použití v kulturách skleníkové zeleniny a okrasných rostlin. Introdukce se provádí vypouštěním dospělců do prostoru napadeného vrtalkami. Preventivně se aplikuje 0,25 jedinců/m2 nebo 0,1 – 5 ks/m2 kurativně. Vyšší dávky jsou určeny do okrasných rostlin (SRS, 2010).

Lesknatka D. isae se často kombinuje s lumčíkem Dacnusa sibirica, který funguje za nižších teplot (15 – 20 °C). Naproti tomu nad 20 °C je efektivní D. isae (Hluchý, Zacharda, 1994). Oba druhy se prodávají buď zvlášť, nebo se také kombinují v rámci jednoho produktu. Nízká intenzita osvětlení snižuje účinnost introdukce lesknatky D. isae (Helyer et al., 2003). V případě masového napadení rostlin je vhodné použít spolu s D. isae a D. sibirica selektivní insekticid (Hluchý, Zacharda, 1994).
Publikace byla realizována z grantu FRVŠ 202/2010/G4.
Achterberg, C. van, 2009: Fauna Europaea: Dacnusa sibirica. [cit. 2010-06-20]. Dostupné z WWW: ‹http://www.faunaeur.org/›.
Albajes, R., Gullino, M. L., Lenteren, J. C., Elad, Y. (Eds.), 2000: Integrated pest and disease management in greenhouse crops. Springer, 568 s.
Askew, R. R., 1968: Hymenoptera 2. Chalcidoidea Section (b). Handbooks for the Indentification of British Insects. London, Royal entomological society. 39 s.
Biobest, 2009: Products. [cit. 2010-06-20]. Dostupné z WWW: ‹http://www.biobest.be/home/3›.
Biotech systems, 2008: Production: biological agents. [cit. 2010-06-20]. Dostupné z WWW: ‹http://www.biotech-system.com.ua/en/production/›.
Canepari, C., 2004: Fauna Europaea: Cryptolaemus montrouzieri. [cit. 2010-06-20]. Dostupné z WWW: ‹http://www.faunaeur.org/›.
Castané, C., Alomar, O., Goula, M., Gabarra, R., 2004: Colonization of tomato greenhouses by the predatory mirid bugs Macrolophus caliginosus and Dicyphus tamaninii. Biological Control, 30: 591-597.
Collyer, E., 1998: Typhlodromid mite life cycle. [cit. 2010-06-20]. Dostupné z WWW: ‹http://www.hortnet.co.nz/publications/hortfacts/hf401034.htm›.
Driesche, R. G. van, Lyon, S. M., Hoddle, M. S., Roy,S., Sanderson, J. P., 1999: Assessment of cost and performance of Eretmocerus eremicus (Hymenoptera:aphelinidae) for whitefly (Homoptera:aleyrodidae) control in comercial poinsettia crop. Florida Entomologist, 82
EPPO, 2008: Commercially used biological control agents - Insecta, Hymenoptera (part I). [cit. 2010-06-20]. Dostupné z WWW: ‹http://archives.eppo.org/EPPOStandards/biocontrol_web/hymenoptera1.htm›.
Frank, S. D., 2009: Biological control of arthropod pests using banker plant systems: Past progress and future directions. Biological Control., 52: 8-16.
Gahan, A.B., 1924: Some new parasitic Hymenoptera with notes on several described forms. Proc. U.S. Nat. Mus., 4:1-23.
Gençer, L., 2004: A study of the Chalcidoid (Hymenoptera: Chalcidoidea) Parasitoids of Leafminers (Diptera: Agromyzidae) in Ankara Province. Turk. J. Zool., 28: 119-122.
Greenberg, S. M., Jones, W.A., Liu T. 2002: Interactions Among Two Species of Eretmocerus (Hymenoptera: Aphelinidae), Two Species of Whiteflies (Homoptera: Aleyrodidae), and Tomato. Environ. Entomol., 31: 397-402.
Hayes, A. J., 1998: A laboratory study on the predatory mite, Typhlodromus pyri (Acarina: Phytoseiidae): II The effect of temperature and prey consumption on the numerical response of adul females. Res. Popul. Ecol., 30: 13-24.
Helyer, N., Brown, K, Cattlin, N. D., 2003: Biological control in plant protection. Manson publishing, London. 126 s.
Hluchý, M., Zacharda, M., 1994: Prostředky a systémy biologické ochrany rostlin. Brno, Biocont Laboratory, 80 s.
Hluchý, M., Ackermann, P., Zacharda, M., Laštůvka, Z., Bagar, M., Jetmarová, E., Vanek, G., Szőke, L, Plíšek, B., 2008: Ochrana ovocných dřevin a révy v ekologické a integrované produkci. Brno, Biocont Laboratory, 498 s.
Hoddle, M. S., van Driesche, R. G., Sanderson, J. P., 1998: Biology and use of the whitefly parasitoid Encarsia formosa. Annu. Rev. Entomol., 43: 645-669.
Chhillar, B. S., Gulami, R., Bhatnagar, P., 2007: Agricultural acarology. Delhi, Daya publishing house, 355 s.
Ibrahim, A.G., Madge, D.S., 1979: Parasitization of the chrysanthemum leaf-miner Phytomyza syngenesiae (Hardy) (Dipt., Agromyzidae) by Diglyphus isaea (Walker) (Hym. Eulophidae), Entomologist’s Monthly Magazine, 114: 71-81.
Karg, W., 1961: Ökologische Untersuchungen von edapischen Gamasiden (Acarina: Parasitiformes). Pedobiologia, 1: 53-74.
Karg, W., 1998: Räuberisch lebende Milben als Teil des antiphytopathogenen Potentials im Boden. Arch. Phytopath. Pflanz., 31: 341-347.
Khan, I. A., Fent, M., 2004: Seasonal population dynamics of Typhlodromus pyri Scheuten (Acari: Phytoseiidae) in apple orchards in the region Meckenheim. J. Pest Sci., 78: 1-6.
Kobza, F. a kol. 2001. Skleníková výroba – rostlinolékařství. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Brno. 65 s.
Laan E. M, van der, Burggraaf Nierop Y. D., van, Lenteren, J.C., van, 1982: Oviposition frequency, fecundity, and life-span of Encarsia formosa (Hymenoptera: Aphelinidae) and Trialeurodes vaporariorum (Homoptera: Aleyrodidae) and migration capacity of E. formosa at low greenhouse temperatures. Med. Fac. Landbouww. Rijksuniv. Gent, 47: 511-521.
Lenteren, J.C. van, 2008. IOBC Internet Book of Biological Control, version 5, January 2008. [cit. 2010-06-20]. Dostupné na WWW: ‹http://www.unipa.it/iobc/downlaod/IOBC%20InternetBookBiCoVersion5January2008.pdf›.
Lenteren, J.C. van, 2003: Quality control and production of biological control agents: theory and testing procedure. CABI Publishing, Wallingford. 327 s.
Lenteren, J.C. van, 1995: Integrated pest management in protected crops. In. Dent, D.R. (ed.) Integrated Pest Management: Principles and Systems Development, 12: 311-343. London: Chapman & Hall. 356 s.
Lenteren, J.C. van, Szabo P, Huisman PWT., 1992: The parasite-host relationship between Encarsia formosa Gahan (Hymenoptera: Aphelinidae) and Trialeurodes vaporariorum (Westwood) (Homoptera: Aleyrodidae) XXXVII. Adult emergence and initial dispersal pattern of E. formosa. J. Appl. Entomol., 114: 392-399.
Lenteren, J.C. van, van Vinen A, Gast HF, Kortenhoff A., 1987: The parasite-host relationship between Encarsia formosa Gahan (Hymenoptera: Aphelinidae) and Trialeurodes vaporariorum (Westwood) (Homoptera: Aleyrodidae). XVI Food efects on oogenesis, oviposition, life-span, and fecundity of Encarsia formosa and other hymenopterous parasites. J. Appl. Entomol., 103: 69-84.
Lundqvist, L., 2009: Fauna Europaea: Typhlodromus pyri. [cit. 2010-06-20]. Dostupné z WWW: ‹http://www.faunaeur.org/›.
McPartland, M. J., Clarke, R. C., Watson, D. P., 2000: Hemp Diseases and Pest: Management and biological control. CABI Publishing, Walingford. 272 s.
Moayeri, H. R. S., Ashouri, A., Brodsgaard, H. F., Enkegaard, A., 2006: Odour-mediated preference and prey preference of Macrolophus caliginosus between spider mites and green peach aphids. J. Appl. Entomol., 130: 504-508.
Mohd Rasdi, Z., Fauziah, I., Wan Mohamad, W.A.K., 2009: Biology of Macrolophus caliginosus (Heteroptera: Miridae) Predator of Trialeurodes vaporariorum (Homoptera: Aleyrodidae). International Journal of Biology, 1: 63-70.
Noyes, D., 2009: Fauna Europaea: Encarsia formosa. [cit. 2010-06-20]. Dostupné z WWW: ‹http://www.faunaeur.org/›.
Noyes, D., 2009: Fauna Europaea: Hymenoptera: Apocrita. [cit. 2010-06-20]. Dostupné z WWW: ‹http://www.faunaeur.org/›.
Petrova, V.; Cudare, Z., Steinite, I., 2002: The Efficiency of the Predatory Mite Amblyseius cucumeris (Acari: Phytoseiidae) as a Control Agent of the Strawberry Mite Phytonemus pallidus (Acari: Tarsonemidae) on Field Strawberry: Proc. 4th Int. Strawberry Symp. Acta Hort. 567, ISHS 2002.
Polaszek A, Evans G.A., Bennett F.D., 1992: Encarsia parasitoids of Bemisia tabaci (Hymenoptera: Aphelinidae, Homoptera: Aleyrodidae): a preliminary guide to identification. Bull. Entomol. Res., 82: 375-392.
Qiu,Y.T., Lenteren, J.C. van, Drost, Y.C., Posthuma-Doodeman, C.J.A.M., 2004: Life-history parameters of Encarsia formosa, Eretmocerus eremicus and E. mundus, aphelinid parasitoids of Bemisia argentifolii (Hemiptera: Aleyrodidae): Eur. J. Entomol., 101: 83-94.
Rod, J., Hluchý, M., Zavadil, K., Prášil, J., Somssich, I., Zacharda, M., 2005: Obrazový atlas chorob a škůdců zeleniny střední Evropy: Ochrana zeleniny v integrované produkci včetně prostředků biologické ochrany rostlin. Brno, Biocont Laboratory, 392 s.
Schelt, J. van, Mulder, S., 2000: Improved methods of testing and release of Aphidoletes aphidimyza (Diptera: Ceccidomyiidae) for aphid control in glasshouses: Eur. J. Entomol., 97: 511-515.
Sampson A. C., King V.J., 1996: Macrolophus caliginosus, field establishment and pest control effect in protected tomatoes. IOBC/WPRS Bull, 19: 143-146.
Skirvin, D.J., Fenlon, J.S., 2003: The effect of temperature on the functional response of Phytoseiulus persimilis (Acari: Phytoseiidae). Exp. Appl. Acarol., 31: 37-49.
Speyer, E. R., 1930: Biological control of the greenhouse whitefly. Nature, 76: 1009-1010.
Speyer, E.R., 1929: The greenhouse whitefly (Trialeurodes vaporariorum Westwood). J. R. Hort. Soc., 1: 181-192
SRS, 2010: Seznam povolených přípravků. [cit. 2010-06-20]. Dostupné z WWW: ‹http://www.srs.cz/pls1/pp_public/rpg10a$.startup›.
Sugimoto, T., Minkenberg, O.P.J.M., Takabayashi, J., Dicke, M. & Lenteren, J.C. van, 1990: Foraging for patchily-distributed leaf miners by the parasitic wasp, Dacnusa sibirica. Res. Popul. Ecol., 32: 381-389.
Šefrová, H., 2006: Rostlinolékařská entomologie. Brno, Konvoj, 257 s.
Tommasini, M. G., 2003: Evaluation of Orius species for biological control of Frankliniella occidentalis (Pergande) (Thysanoptera:Thripidae). Thesis Wageningen university: Ponsen and Looijen b.v. Wageningen, Nizozemí. 214 s.
Voegele, J. (ed.), 1982: Proceedings of 1er Symposium International sur Les Trichogrammes, 20-23 April 1982, Antibes, France. Les Colloques de l’INRA 9, Paris, 307 s.
Weeden, C.R., Shelton, A. M., Hoffman. M. P., 1999: Biological Control: A Guide to Natural Enemies in North America. [cit. 2010-06-20]. Dostupné z WWW: ‹http://www.nysaes.cornell.edu/ent/biocontrol/ ›.
Wright, E. M., Chambers, R. J., 1994: Biology of the predatory mite Hypoaspis miles (Acari: Laelapidae) , a potential biological control agent of Bradysia paupera (Dipt.: Sciaridae). Entomophaga, 39: 225-235.
Zemek, R., 1993: Characteristic of development and reproduction in Typhlodromus pyri on Tetranynchus urticae and Cecidophyopsis ribis. II. Progeny of overwintered females. Exp. Appl. Acarol., 17: 847-858.
Zhang, Z-Q., 2003: Mites of Greenhouses: Identification, Biology and Control. CABI Publishing, Wallingford, UK, 244 s.