Struktura a vzhled dokumentu
Osnova kapitoly
- Členění dokumentu
- Stránkové styly
- Okraje stránky
- Úlohy k řešení
Členění dokumentu
Členění dokumentu na menší celky usnadňuje čtenáři orientaci v textu, text zpřehledňuje a zrychluje hledání důležitých informací. Způsob, jakým je dokument členěn, závisí na jeho typu a určení.
Nadpisy
Nadpisy jsou v TEXu automaticky číslovány, umísťovány do obsahu a do stránkového záhlaví,
je-li zobrazováno (viz dále). Ve třídě article, se kterou pracujeme celý semestr, máme
k dispozici pět úrovní nadpisů, ale obvykle si vystačíme s prvními třemi:
| Úroveň | Příkaz |
|---|---|
| 1 | \section{...} |
| 2 | \subsection{...} |
| 3 | \subsubsection{...} |
Pro nečíslované nadpisy jsou pro všechny úrovně k dispozici varianty příkazů s hvězdičkou, například:
\section*{Úvod}Existuje také možnost rozlišit podobu nadpisu, kterou bude mít v obsahu a stránkovém záhlaví, od podoby, kterou bude mít v textu. To se hodí v případě, že je nadpis příliš dlouhý. Využíváme při tom nepovinný parametr příkazu pro nadpis:
\section[Redakční práce]{Redakční práce: Jak připravit text k~publikování}Obsah
K vložení obsahu použijeme v požadovaném místě následující příkaz:
\tableofcontentsPříkaz automaticky vloží nadpis „Obsah“ a připojí seznam kapitol a podkapitol. Často se příkaz pro vložení obsahu uvádí v kombinaci s příkazem pro stránkový zlom, například v oboustranném dokumentu, kde každá kapitola má začínat na liché straně, zajistíme požadovanou vlastnost pro obsah takto:
\cleardoublepage % zlom stránky, příp. vložení vakátu, je-li následující strana sudá
\tableofcontents % vložení obsahu na lichou stranu
\cleardoublepage % zlom stránky, příp. vložení vakátu, je-li následující strana sudáPro správné vložení obsahu je také nutné nastavit ve vlastnostech překladače minimálně dva, nejlépe však tři průchody. Účel jednotlivých průchodů je následující:
- sběr dat o nadpisech (názvy kapitol, čísla stran) a jejich zaznamenání do souboru s rozšířením
.toc, - vložení obsahu na požadované místo v dokumentu na základě čtení souboru vytvořeného v předchozím kroku,
- aktualizace čísel stran, která se mohla změnit (posunout) vlivem vložení dlouhého obsahu.
Chceme-li mít naprostou jistotu, že obsah bude skutečně obsahovat aktuální hodnoty, nastavíme tři průchody. Překladač v takovém případě vrátí PDF vygenerované až ve třetím průchodu. Nutno dodat, že stejné kroky musí realizovat každý software pro zpracování textu (tedy i Word), ale uživatel je nevnímá, protože běží na pozadí.
Styly stránky
Pro nastavení vzhledu jednotlivých stránek dokumentu lze využít některý z následujících příkazů (přepínačů):
\pagestyle{...} % globální nastavení platné od okamžiku uvedení
\thispagestyle{...} % lokální nastavení platné pouze pro stranu, ve které je uvedenoOboustranná sazba
Standardní nastavení TEXu předpokládá jednostranou sazbu, která je však v dnešní době neopodstatněná.
Abychom zbytečně neplýtvali našimi lesy, nastavíme sazbu oboustrannou. Do preambule proto doplníme k příkazu \documentclass
ještě jeden nepovinný parametr, který zajistí rozlišování záhlaví na sudých a lichých stranách:
\documentclass[12pt,twoside]{article}Automatizované texty v záhlaví a patě
Seznam standardních stránkových stylů a jejich vliv na podobu stránkového záhlaví a paty je uveden v následující tabulce:
| Styl | Podoba záhlaví a paty |
|---|---|
empty | hlavička i pata dokumentu jsou prázdné, číslo stránky se neuvádí |
plain | číslo stránky je uvedeno v patě stránky, hlavička je prázdná (výchozí nastavení) |
headings | číslo stránky a název kapitoly jsou uvedeny v záhlaví stránky, pata je prázdná |
Vlastní definice záhlaví a paty
Možnost vlastních definic textů v záhlaví a patě nabízejí následující dva stránkové styly:
| Styl | Podoba záhlaví a paty |
|---|---|
myheadings | libovolný text v záhlaví (číslo stránky doplněno automaticky) |
fancy | libovolný text v záhlaví i patě |
Stránkový styl myheadings nastavuje podobu textu v záhlaví pomocí dvou příkazů:
\markright{...} % podoba záhlaví na liché straně (u jednostranné sazby na všech stranách)
\markboth{...}{...} % podoba záhlaví na sudé a liché straněTyto příkazy je nutné uvést za každým vloženým nadpisem, efektivnější je proto vytvoření vlastního příkazu pro nadpisy a podnadpisy a vložení zmíněných příkazů jako jejich součásti přímo do stylového souboru. Například:
\def\mujnadpis#1{\section{#1}\markboth{#1}{#1}} % nový nadpis nastaví nové záhlaví na obou stranách
\def\mujpodnadpis#1{\subsection{#1}\markright{#1}} % nový podnadpis nastaví nové záhlaví na liché straněUniverzální možnosti nabízí stránkový styl fancy, který ale vyžaduje připojení rozšiřujícího balíku fancyhdr.
Podobu záhlaví a paty lze definovat několika různými způsoby, z nichž nejjednodušší je tento:
\fancyhf[umístění]{text}Umístění je nepovinný parametr, který je dán trojicí písmen:
H(head, záhlaví) neboF(foot, pata),L(left, vlevo),C(center, uprostřed) neboR(right, vpravo),O(odd, lichá strana) neboE(even, sudá strana).
Tloušťku oddělovacích čar lze nastavit pomocí redefinice příkazů \headrulewidth a \footrulewidth, výchozí hodnota je 0pt (čáry nejsou vidět).
Nastavení odpovídající učebnici může vypadat třeba následovně:
\usepackage{fancyhdr} % připojení nezbytného rozšiřujícího balíku
\pagestyle{fancy} % nastavení stránkového stylu fancy
\fancyhf{} % reset nastavení -- vymazání všech hodnot v záhlaví i patě
\fancyhf[HLE,HRO]{\bfseries\thepage} % v záhlaví na liché straně vpravo a na sudé straně vlevo bude číslo stránky (tučně)
\fancyhf[HRE]{\leftmark} % v záhlaví na sudé straně vpravo bude název kapitoly
\fancyhf[HLO]{\rightmark} % v záhlaví na liché straně vlevo bude název podkapitoly
\def\headrulewidth{1pt} % záhlaví bude odděleno jednobodovou čárouZájemci mohou nalézt podrobnější informace v dokumentaci k balíku.
Okraje stránky
K pohodlnému nastavení sazebního obrazce použijeme rozšiřující balík geometry, který umožňuje v nepovinném parametru nastavit všechny potřebné volby:
\usepackage[papersize={210mm,297mm},text={160mm,242mm},top=20mm,left=25mm,twoside,includehead]{geometry}Význam jednotlivých parametrů je následující:
papersizenastavuje rozměry papíru na formát A4,textnastavuje rozměry sazebního obrazce (výsledek výpočtu okrajů v poměru 3 : 4 : 5 : 7),topnastavuje velikost horní okraje,leftnastavuje velikost levého okraje včetně případného místa na vazbu,twosideumožňuje zrcadlení okrajů,includeheadzajišťuje zahrnutí záhlaví do sazebního obrazce.
Uvedené hodnoty však nejsou zcela přesné, výška sazebního obrazce bývá v profesionální sazbě dána celočíselným násobkem počtu řádků včetně řádkového prokladu. Do sazebního obrazce o výšce 242 mm se při nastavení stupně písma 12 pt vejde 47 řádků textu, zpětným výpočtem dojdeme k přesné výšce obrazce 679 pt.
Podrobnější informace mohou zájemci nalézt v dokumentaci k balíku.
Cvičení
Příprava
Budeme pracovat s následujícím textem, na kterém aplikujeme všechny dosud probrané jevy:
Rizika v obchodní činnosti Úvod V systému tržního hospodářství dochází při každé obchodní transakci ke vzájemnému kontaktu minimálně dvou zúčastněných stran -- prodávajícího na straně jedné a kupujícího na straně druhé. V případě zájmu o sjednání kontraktu mezi těmito dvěma partnery (ať již jde o fyzické nebo právnické osoby ve sféře výroby, obchodu či služeb) dochází ke vzniku obchodního závazkového vztahu ve většině případů uzavřením obchodní smlouvy, ve které se definují práva a povinnosti smluvních stran. Tyto náležitosti jsou jednak obsaženy v kontraktu a jednak jsou předmětem různých mezinárodních úmluv, resp. různých uzancí (viz obchodní zákoník apod.). Navíc existují přípustné instrumenty, které pomáhají tu či onu smluvní stranu přimět k plnění smluvních povinností. Jak dokazují časté příklady z praxe, zajistit hladký, bezproblémový a oboustranně spravedlivý proces směny není jednoduchou záležitostí. Velmi záleží na schopnostech, znalostech a zkušenostech těch, kteří smluvní podmínky dohodují. Nezkušenost a neznalost v obchodní činnosti může vést ke ztrátám, které snižují výsledky technického pokroku, kvalifikované práce či jinak obětavého snažení. V případě pravdivosti pravidla "co není zakázáno, je povoleno" je pro nezkušeného jedinou možností obrany urychlené získání všech potřebných informací jak teoretických z dostupné literatury, tak i praktických na základě rad zkušených odborníků. Obchodní operace a jejich rizika Provádění obchodních operací s sebou přináší množství rizik, a to jak na straně prodávajícího, tak na straně kupujícího. Prodávající musí od počátku pečovat o to, aby zboží, které prodává, bylo řádně a včas zaplaceno. Kupující se na druhé straně musí starat o to, aby zboží, které kupuje, obdržel včas, v plném množství a ve sjednané kvalitě. Rizika (nebezpečí vzniku ztráty) mohou mít svůj původ v druhé straně obchodního kontraktu nebo v politické a ekonomické situaci dané země nebo jiných zemí, popř. v charakteru zboží a služeb, jež jsou předmětem kontraktu. Výše uvedená rizika můžeme dělit do následujících skupin: I. Rizika vyplývající z ekonomických podmínek na trzích: 1. Tržní riziko se projevuje ve třech základních podobách, a sice jako riziko odbytu, riziko nákupu a jako riziko změny cenových relací. Riziko odbytu lze charakterizovat jako možnost vzniku ztráty prodávajícího v důsledku neprodejnosti výrobku nebo služby na trhu. Riziko nákupu je spojeno s možností, že kupující nezíská na trhu potřebný výrobek nebo službu. Riziko změny cenových relací představuje nebezpečí změny cenových relací v době mezi uzavřením kontraktu, resp. mezi podáním závazné nabídky a jeho splněním. 2. Riziko inflační představuje možnost utrpět ztrátu nebo dosáhnout zisku v důsledku inflačního vývoje. Typickým příkladem působení inflačního rizika je ovlivňování úvěrových vztahů, při kterých v důsledku inflačního vývoje příslušné měny prodávající ztrácí (při nezměněné nominální částce nezískává ekvivalent původně poskytnuté hodnoty), naopak kupující získává tím, že v reálné hodnotě splácí méně oproti předpokladu. 3. Riziko kursové je představováno možností, že v důsledku pohybu kursu dojde ke změně očekávaného výsledku obchodní operace, a to tak, že vznikne kursová ztráta, nebo kursový zisk. Ztráta může nastat i snížením stavu devizových aktiv nebo zvýšením devizových pasív. Naproti tomu sjednal-li vývozce v kontraktu, že zboží bude placeno v měně, jejíž kurs se v době platnosti smlouvy zvýšil, dosáhne vývozce kursového zisku. Podobně může získat dovozce, jestliže se zavázal k placení v měně, u které v době mezi sjednáním smlouvy a placením došlo k poklesu kursu. II. Ostatní druhy rizik: 1. Riziko obchodně politické představuje nebezpečí, že v důsledku obchodně politických opatření dojde k takové změně podmínek pro hospodářské vztahy s určitou zemí, které znemožní dosažení předpokládaných výsledků. Obchodně politické nástroje lze rozdělit do dvou základních skupin, a to na prostředky, které absolutně brání dovozu zboží či služeb (embarga), a na prostředky, které ho ztěžují, resp. zdražují (cla, daně, kvantitativní restrikce, dovozní depozita, technické, hygienické aj. normy a předpisy). 2. Riziko politické v sobě zahrnuje nebezpečí vzniku ztrát v důsledku politických událostí či politického vývoje, např. v důsledku války, občanských nepokojů, státního převratu, změny politického kursu vlády, rozvratu ekonomiky. 3. Rizika komerční jsou v klasických obchodních operacích představována především následujícími riziky: a) riziko nedodání, opožděného nebo vadného dodání zboží či služeb b) riziko bezdůvodného nepřevzetí zboží nebo služeb kupujícím c) riziko platební nevůle dlužníka (kupujícího) d) riziko platební neschopnosti dlužníka (kupujícího) Intenzita dopadu těchto rizik na jednotlivé operace je dána dvěma faktory, a to spolehlivostí partnera a stupněm právního zajištění daného závazkového vztahu. Tato rizika lze omezit především vhodným výběrem obchodního partnera, ale také volbou podmínek kontraktu, zejména platebních. Neméně důležité je věnovat pozornost i informacím povahy zeměpisné, politické nebo ekonomické. V případě vývozu zboží nebo služeb je velmi významná i znalost právních poměrů, celních předpisů, povolovacího a platebního řízení v zemi dovozce. Vždy je nutné brát v úvahu povahu trhu a všechny okolnosti, jež ji mohou ovlivnit. Zajištění splnění závazku Vymáhání plnění závazku a náhrady škody způsobené jeho porušením nevede někdy k cíli pro nedostatek způsobilosti druhé strany (např. pro nedostatek finančních prostředků). Čelit tomuto riziku lze na základě spolehlivých informací výběrem partnera, který je způsobilý splnit své závazky. Je-li jím právnická osoba, je účelné vzít v úvahu i její právní formu a podle ní posoudit, zda i osoby účastnící se na jejím podnikání (tj. společníci nebo členové právnické osoby) ručí za její závazky a v jakém rozsahu. Právní řád poskytuje i určité právní instituty, které umožňují omezovat uvedené riziko. Tohoto omezení lze dosáhnout využíváním vhodných platebních instrumentů upravených zákonem, jako je směnka, dokumentární akreditiv a dokumentární inkaso. Zástavním právem lze dosáhnout toho, že zástavní věřitel získává právo dosáhnout uspokojení své pohledávky z určitého majetku (zástavy), na němž je zástavní právo zřízeno. Toto právo působí nejen vůči vlastníku zastavené věci (zástavci), jímž může být dlužník nebo i jiná osoba, ale i vůči jiným osobám včetně těch, které nabyly od zástavce vlastnického práva k zástavě koupí nebo i jiným způsobem. Při použití ručení spočívá zajištění závazku v tom, že věřitel může vymáhat splnění závazku na ručiteli, jestliže jej nesplnil dlužník, ačkoliv k tomu byl věřitelem písemně vyzván. Ručitel odpovídá v tomto případě za nesplnění své povinnosti z ručení celým svým majetkem. Stupeň účinnosti tohoto zajištění a výběr vhodného ručitele tedy závisí na tom, zda ručitel má dostatečný majetek. Závazek ručitele zaniká se zánikem zajišťovaného závazku. Ručitel může požadovat od dlužníka to, co za něho splnil. Za nejvhodnější se považuje zajištění peněžité pohledávky ve formě bankovní záruky. Ta je však zpravidla nejnákladnější, poněvadž banka za poskytnutí záruky požaduje odměnu. Výhodnost tohoto zajištění spočívá jednak v tom, že banky jsou zpravidla solventní vzhledem k zákonnému dohledu nad bankovním podnikáním, jednak v právní úpravě bankovní záruky, jež usnadňuje věřiteli uplatnění nároku vůči bance. Věřitel má usnadněné vymáhání své pohledávky, jestliže dosáhne u dlužníka písemné uznání jeho závazku. V tomto případě může vymáhat svou pohledávku na základě tohoto uznání a dlužník při své obraně musí prokazovat, že jeho závazek nevznikl, nebo že zanikl. Zajištění může mít i formu zajišťovacího převodu práva. Při něm dlužník převádí právo na věřitele s rozvazovací podmínkou, která spočívá ve splnění zajištěného závazku. Při tomto splnění zanikají automaticky účinky převodu práva a toto právo náleží znovu převodci. Převáděným právem může být vlastnické právo nebo právo ze závazkového vztahu nebo z cenného papíru. Jestliže závazek není splněn, zůstává právo věřiteli. Nejradikálnější formou zajištění je fiduciární převod práva. Při něm dlužník, popř. jiná zajišťující osoba, převádí právo na věřitele s ujednáním, že věřitel toto právo převede zpět, jestliže zajištěný závazek bude splněn. Toto zajištění se liší od zajišťovacího převodu práva tím, že zpětný převod práva nenastává při splnění zajišťovaného závazku automaticky. Nejvíce užívaným způsobem tohoto zajištění je platební záruka. Smluvní pokuta Smluvní (konvenční) pokuta zakládá právo jedné strany na zaplacení určité peněžité částky druhou stranou, jestliže tato strana poruší povinnost vymezenou v ujednání o smluvní pokutě. Smluvní pokuta má v zásadě povahu paušalizované náhrady škody. Na její zaplacení vzniká nárok při porušení povinností bez ohledu na to, zda z tohoto porušení vznikla škoda či nikoli. Smluvní pokuta se liší od náhrady škody především tím, že není závislá na vzniku škody a ani na dalších právních skutečnostech, s nimiž je spojen vznik nároku na náhradu škody. Na rozdíl od úroků z prodlení nevzniká v zásadě přímo ze zákona, nýbrž pouze na základě písemného ujednání stran. Smluvní pokuta může zajišťovat jakýkoli závazek, zatímco úroky z prodlení se týkají pouze prodlení s plněním peněžitého závazku. Smluvní pokutu je třeba odlišovat i od odstupného, jehož zaplacením se získává právo odstoupit od smlouvy bez porušení smluvní povinnosti druhou stranou. Smluvní pokuta má především funkci sankční. Hrozba, že dlužník bude muset zaplatit pro věřitele vhodně sjednanou smluvní pokutu, jej nutí k tomu, aby vyvinul větší úsilí na řádné a včasné splnění svého závazku. Kromě toho má i funkci odškodnění, jež usnadňuje věřiteli, aby dosáhl odškodnění za případnou ztrátu, aniž by musel prokazovat (často složitým způsobem), že mu vznikla určitá škoda, a vyvracet argumentaci, že dlužníkovi nevznikla povinnost k náhradě škody. Základem pro vznik nároku ze smluvní pokuty je písemné ujednání stran. V ujednání smluvní pokuty musí být určena povinnost, při jejímž porušení vzniká nárok na smluvní pokutu. Ta může zajišťovat jak peněžité, tak i nepeněžité plnění. Sjednání smluvní pokuty vyžaduje ke své platnosti i určení výše smluvní pokuty. Ta může být určena peněžní částkou, kterou je dlužník povinen zaplatit při porušení smlouvy. Tato jednorázová smluvní pokuta je účelná, jestliže má věřitel zájem na splnění zajištěného závazku hned v době jeho splatnosti a ztrácí zájem na jeho pozdějším plnění. Chce-li věřitel, aby smluvní pokuta plnila sankční funkci i po porušení povinnosti, je pro něho vhodné sjednat místo jednorázové smluvní pokuty smluvní pokutu, jejíž výše je závislá na době, po kterou dlužník svůj závazek porušuje (např. za každý den, týden nebo měsíc prodlení je dlužník povinen zaplatit určitou částku). Zaplacením smluvní hodnoty nezaniká právo věřitele požadovat splnění povinností, které smluvní pokuta zajišťuje. Strany si však mohou dojednat, že tento nárok zaniká, poněvadž ustanovení o smluvní pokutě nejsou kogentní. V tomto případě se smluvní pokuta blíží odstupnému, od něj se však pojmově liší tím, že na placení odstupného nemá druhá strana nárok, nýbrž k jeho placení se rozhoduje strana, která chce dosáhnout zaplacením odstupného zrušení smlouvy. Nárok na zaplacení smluvní pokuty vzniká, i když z porušení povinnosti nevznikla žádná škoda nebo pouze škoda menší, než činí výše smluvní pokuty. V takových případech však může soud nepřiměřeně vysokou pokutu snížit. Úroky z prodlení Nezaplatí-li dlužník svůj peněžitý závazek v době jeho splatnosti, vzniká mu povinnost platit úroky z prodlení. Tyto následky nastávají při prodlení jakéhokoli peněžitého závazku. Povinnost platit úroky z prodlení vzniká již přímo ze zákona při prodlení s placením peněžitého závazku. Tím se odlišuje od smluvní pokuty, k jejímuž placení je dlužník povinen, jen když smluvní pokuta byla písemně sjednána. V praxi se smluvní pokuta však sjednává spíše k zajištění splnění nepeněžitých závazků, může však být použita i k zajištění peněžitých závazků. Zákon nevylučuje možnost sjednat smluvní pokutu vedle úroků z prodlení (např. ve formě jednorázového zaplacení určité částky), i když oba tyto instituty mají obdobnou funkci (tj. sankční a odškodňovací), úroky z prodlení však nemají povahu paušalizované náhrady škody. Jestliže strany ve smlouvě neupraví jinak úroky z prodlení, je dlužník povinen zaplatit úroky z prodlení ve výši stanovené zákonem. Výši úroků z prodlení určuje Obchodní zákoník, který odkazuje na Nařízení vlády v Občanském zákoníku. Zde je stanovena výše úroků z prodlení jako dvojnásobek diskontní sazby ČNB. Úroky z prodlení mají funkci odškodňovací, tj. mají odškodnit věřitele za to, že nemohl včas s peněžitou částkou, k jejímuž zaplacení je dlužník zavázán, disponovat k podnikatelským účelům, a musel si proto popřípadě opatřit za chybějící peněžní prostředky úvěr. Uvedená sazba, jež stanoví podpůrně zákon, má jednak sankční funkci a jednak má hradit i výlohy, které mohou věřiteli vzniknout v souvislosti s opatřováním úvěru.
Postup
V tomto souhrnném příkladu nyní aplikujeme některé již známé prvky z předchozích kapitol:
- Vložíme speciální znaky (nezlomitelné mezery, spojovníky a pomlčky ošetřené pro případ řádkového zlomu, uvozovky apod.).
- Doplníme vlastní příkazy pro tvorbu titulní stránky dokumentu, nadpisy a podnadpisy.
- Za titulní stranu vložíme obsah.
- Víceúrovňový seznam označkujeme výčtovým prostředím s pomocí rozšiřujícího balíku
enumerate(připojeného v předchozím cvičení). - Zajistíme oboustrannou sazbu doplněním nepovinného parametru
twosidedo preambule. - Doplníme do stylového souboru potřebné definice.
Soubor cviceni06.tex bude vypadat následovně:
\documentclass[12pt,twoside]{article}
\usepackage{mujstyl}
\begin{document}
\titulni{Rizika\\v~obchodní činnosti} % zlom je z estetických důvodů
\tableofcontents
\kapitola{Úvod}
V~systému tržního hospodářství dochází při každé
obchodní transakci ke vzájemnému kontaktu minimálně
dvou zúčastněných stran~-- prodávajícího na straně
jedné a~kupujícího na straně druhé. V~případě zájmu
o~sjednání kontraktu mezi těmito dvěma partnery (ať
již jde o~fyzické nebo právnické osoby ve sféře
výroby, obchodu či služeb) dochází ke vzniku obchodního
závazkového vztahu ve většině případů uzavřením
obchodní smlouvy, ve které se definují práva
a~povinnosti smluvních stran. Tyto náležitosti jsou
jednak obsaženy v~kontraktu a~jednak jsou předmětem
různých mezinárodních úmluv, resp.\,různých uzancí
(viz obchodní zákoník apod.). Navíc existují přípustné
instrumenty, které pomáhají tu či onu smluvní stranu
přimět k~plnění smluvních povinností.
Jak dokazují časté příklady z~praxe, zajistit hladký,
bezproblémový a~oboustranně spravedlivý proces směny
není jednoduchou záležitostí. Velmi záleží na schopnostech,
znalostech a~zkušenostech těch, kteří smluvní podmínky
dohodují. Nezkušenost a~neznalost v obchodní činnosti
může vést ke ztrátám, které snižují výsledky technického
pokroku, kvalifikované práce či jinak obětavého snažení.
V~případě pravdivosti pravidla \uv{co není zakázáno, je
povoleno} je pro nezkušeného jedinou možností obrany
urychlené získání všech potřebných informací jak
teoretických z~dostupné literatury, tak i~praktických
na základě rad zkušených odborníků.
\kapitola{Obchodní operace a~jejich rizika}
Provádění obchodních operací s~sebou přináší množství
rizik, a~to jak na straně prodávajícího, tak na straně
kupujícího. Prodávající musí od počátku pečovat o~to,
aby zboží, které prodává, bylo řádně a~včas zaplaceno.
Kupující se na druhé straně musí starat o~to, aby zboží,
které kupuje, obdržel včas, v~plném množství a~ve
sjednané kvalitě.
Rizika (nebezpečí vzniku ztráty) mohou mít svůj původ
v~druhé straně obchodního kontraktu nebo v~politické
a~ekonomické situaci dané země nebo jiných zemí,
popř.\,v~charakteru zboží a~služeb, jež jsou předmětem
kontraktu.
Výše uvedená rizika můžeme dělit do následujících skupin:
\begin{enumerate}[I.] % začátek první úrovně
\item Rizika vyplývající z~ekonomických podmínek na trzích:
\begin{enumerate}[1.] % začátek druhé úrovně
\item Tržní riziko se projevuje ve třech základních podobách,
a~sice jako riziko odbytu, riziko nákupu a~jako riziko
změny cenových relací. Riziko odbytu lze charakterizovat
jako možnost vzniku ztráty prodávajícího v~důsledku
neprodejnosti výrobku nebo služby na trhu. Riziko nákupu
je spojeno s~možností, že kupující nezíská na trhu potřebný
výrobek nebo službu. Riziko změny cenových relací
představuje nebezpečí změny cenových relací v~době mezi
uzavřením kontraktu, resp.\,mezi podáním závazné nabídky
a~jeho splněním.
\item Riziko inflační představuje možnost utrpět ztrátu nebo
dosáhnout zisku v~důsledku inflačního vývoje. Typickým
příkladem působení inflačního rizika je ovlivňování
úvěrových vztahů, při kterých v~důsledku inflačního vývoje
příslušné měny prodávající ztrácí (při nezměněné nominální
částce nezískává ekvivalent původně poskytnuté hodnoty),
naopak kupující získává tím, že v~reálné hodnotě splácí
méně oproti předpokladu.
\item Riziko kursové je představováno možností, že v~důsledku
pohybu kursu dojde ke změně očekávaného výsledku obchodní
operace, a~to tak, že vznikne kursová ztráta, nebo kursový
zisk. Ztráta může nastat i~snížením stavu devizových aktiv
nebo zvýšením devizových pasív. Naproti tomu sjednal\spoj{}li
vývozce v~kontraktu, že zboží bude placeno v~měně, jejíž
kurs se v~době platnosti smlouvy zvýšil, dosáhne vývozce
kursového zisku. Podobně může získat dovozce, jestliže
se zavázal k~placení v~měně, u~které v~době mezi sjednáním
smlouvy a~placením došlo k~poklesu kursu.
\end{enumerate} % konec druhé úrovně
\item Ostatní druhy rizik:
\begin{enumerate}[1.] % začátek druhé úrovně
\item Riziko obchodně politické představuje nebezpečí, že
v~důsledku obchodně politických opatření dojde k~takové
změně podmínek pro hospodářské vztahy s~určitou zemí,
které znemožní dosažení předpokládaných výsledků. Obchodně
politické nástroje lze rozdělit do dvou základních skupin,
a~to na prostředky, které absolutně brání dovozu zboží či
služeb (embarga), a~na prostředky, které ho ztěžují,
resp.\,zdražují (cla, daně, kvantitativní restrikce,
dovozní depozita, technické, hygienické aj.\,normy
a~předpisy).
\item Riziko politické v~sobě zahrnuje nebezpečí vzniku ztrát
v~důsledku politických událostí či politického vývoje,
např.\,v~důsledku války, občanských nepokojů, státního
převratu, změny politického kursu vlády, rozvratu ekonomiky.
\item Rizika komerční jsou v~klasických obchodních operacích
představována především následujícími riziky:
\begin{enumerate}[a)] % začátek třetí úrovně
\item riziko nedodání, opožděného nebo vadného dodání zboží či služeb;
\item riziko bezdůvodného nepřevzetí zboží nebo služeb kupujícím;
\item riziko platební nevůle dlužníka (kupujícího);
\item riziko platební neschopnosti dlužníka (kupujícího).
\end{enumerate} % konec třetí úrovně
\end{enumerate} % konec druhé úrovně
\end{enumerate} % konec první úrovně
Intenzita dopadu těchto rizik na jednotlivé operace je
dána dvěma faktory, a~to spolehlivostí partnera a~stupněm
právního zajištění daného závazkového vztahu. Tato rizika
lze omezit především vhodným výběrem obchodního partnera,
ale také volbou podmínek kontraktu, zejména platebních.
Neméně důležité je věnovat pozornost i~informacím povahy
zeměpisné, politické nebo ekonomické. V~případě vývozu
zboží nebo služeb je velmi významná i~znalost právních
poměrů, celních předpisů, povolovacího a~platebního řízení
v~zemi dovozce. Vždy je nutné brát v~úvahu povahu trhu
a~všechny okolnosti, jež ji mohou ovlivnit.
\kapitola{Zajištění splnění závazku}
Vymáhání plnění závazku a~náhrady škody způsobené jeho
porušením nevede někdy k~cíli pro nedostatek způsobilosti
druhé strany (např.\,pro nedostatek finančních prostředků).
Čelit tomuto riziku lze na základě spolehlivých informací
výběrem partnera, který je způsobilý splnit své závazky.
Je\spoj{}li jím právnická osoba, je účelné vzít v~úvahu i~její
právní formu a~podle ní posoudit, zda i~osoby účastnící
se na jejím podnikání (tj.\,společníci nebo členové
právnické osoby) ručí za její závazky a~v~jakém rozsahu.
Právní řád poskytuje i~určité právní instituty, které
umožňují omezovat uvedené riziko. Tohoto omezení lze
dosáhnout využíváním vhodných platebních instrumentů
upravených zákonem, jako je směnka, dokumentární akreditiv
a~dokumentární inkaso.
Zástavním právem lze dosáhnout toho, že zástavní věřitel
získává právo dosáhnout uspokojení své pohledávky z~určitého
majetku (zástavy), na němž je zástavní právo zřízeno. Toto
právo působí nejen vůči vlastníku zastavené věci (zástavci),
jímž může být dlužník nebo i~jiná osoba, ale i~vůči jiným
osobám včetně těch, které nabyly od zástavce vlastnického
práva k~zástavě koupí nebo i~jiným způsobem.
Při použití ručení spočívá zajištění závazku v~tom, že
věřitel může vymáhat splnění závazku na ručiteli, jestliže
jej nesplnil dlužník, ačkoliv k~tomu byl věřitelem písemně
vyzván. Ručitel odpovídá v~tomto případě za nesplnění své
povinnosti z~ručení celým svým majetkem. Stupeň účinnosti
tohoto zajištění a~výběr vhodného ručitele tedy závisí na
tom, zda ručitel má dostatečný majetek. Závazek ručitele
zaniká se zánikem zajišťovaného závazku. Ručitel může
požadovat od dlužníka to, co za něho splnil. Za nejvhodnější
se považuje zajištění peněžité pohledávky ve formě bankovní
záruky. Ta je však zpravidla nejnákladnější, poněvadž banka
za poskytnutí záruky požaduje odměnu. Výhodnost tohoto
zajištění spočívá jednak v~tom, že banky jsou zpravidla
solventní vzhledem k~zákonnému dohledu nad bankovním
podnikáním, jednak v~právní úpravě bankovní záruky, jež
usnadňuje věřiteli uplatnění nároku vůči bance.
Věřitel má usnadněné vymáhání své pohledávky, jestliže
dosáhne u~dlužníka písemné uznání jeho závazku. V~tomto
případě může vymáhat svou pohledávku na základě tohoto
uznání a~dlužník při své obraně musí prokazovat, že jeho
závazek nevznikl, nebo že zanikl.
Zajištění může mít i~formu zajišťovacího převodu práva.
Při něm dlužník převádí právo na věřitele s~rozvazovací
podmínkou, která spočívá ve splnění zajištěného závazku.
Při tomto splnění zanikají automaticky účinky převodu
práva a~toto právo náleží znovu převodci. Převáděným
právem může být vlastnické právo nebo právo ze závazkového
vztahu nebo z~cenného papíru. Jestliže závazek není splněn,
zůstává právo věřiteli.
Nejradikálnější formou zajištění je fiduciární převod
práva. Při něm dlužník, popř.\,jiná zajišťující osoba,
převádí právo na věřitele s~ujednáním, že věřitel toto
právo převede zpět, jestliže zajištěný závazek bude splněn.
Toto zajištění se liší od zajišťovacího převodu práva tím,
že zpětný převod práva nenastává při splnění zajišťovaného
závazku automaticky. Nejvíce užívaným způsobem tohoto
zajištění je platební záruka.
\podkapitola{Smluvní pokuta}
Smluvní (konvenční) pokuta zakládá právo jedné strany na
zaplacení určité peněžité částky druhou stranou, jestliže
tato strana poruší povinnost vymezenou v~ujednání o~smluvní
pokutě.
Smluvní pokuta má v~zásadě povahu paušalizované náhrady
škody. Na její zaplacení vzniká nárok při porušení povinností
bez ohledu na to, zda z~tohoto porušení vznikla škoda či
nikoli. Smluvní pokuta se liší od náhrady škody především
tím, že není závislá na vzniku škody a~ani na dalších
právních skutečnostech, s~nimiž je spojen vznik nároku na
náhradu škody. Na rozdíl od úroků z~prodlení nevzniká
v~zásadě přímo ze zákona, nýbrž pouze na základě písemného
ujednání stran. Smluvní pokuta může zajišťovat jakýkoli
závazek, zatímco úroky z~prodlení se týkají pouze prodlení
s~plněním peněžitého závazku. Smluvní pokutu je třeba
odlišovat i~od odstupného, jehož zaplacením se získává
právo odstoupit od smlouvy bez porušení smluvní povinnosti
druhou stranou. Smluvní pokuta má především funkci sankční.
Hrozba, že dlužník bude muset zaplatit pro věřitele vhodně
sjednanou smluvní pokutu, jej nutí k~tomu, aby vyvinul větší
úsilí na řádné a~včasné splnění svého závazku. Kromě toho má
i~funkci odškodnění, jež usnadňuje věřiteli, aby dosáhl
odškodnění za případnou ztrátu, aniž by musel prokazovat
(často složitým způsobem), že mu vznikla určitá škoda,
a~vyvracet argumentaci, že dlužníkovi nevznikla povinnost
k~náhradě škody.
Základem pro vznik nároku ze smluvní pokuty je písemné
ujednání stran. V~ujednání smluvní pokuty musí být určena
povinnost, při jejímž porušení vzniká nárok na smluvní pokutu.
Ta může zajišťovat jak peněžité, tak i~nepeněžité plnění.
Sjednání smluvní pokuty vyžaduje ke své platnosti i~určení
výše smluvní pokuty. Ta může být určena peněžní částkou,
kterou je dlužník povinen zaplatit při porušení smlouvy.
Tato jednorázová smluvní pokuta je účelná, jestliže má
věřitel zájem na splnění zajištěného závazku hned v~době
jeho splatnosti a~ztrácí zájem na jeho pozdějším plnění.
Chce\spoj{}li věřitel, aby smluvní pokuta plnila sankční funkci
i~po porušení povinnosti, je pro něho vhodné sjednat místo
jednorázové smluvní pokuty smluvní pokutu, jejíž výše je
závislá na době, po kterou dlužník svůj závazek porušuje
(např.\,za každý den, týden nebo měsíc prodlení je dlužník
povinen zaplatit určitou částku).
Zaplacením smluvní hodnoty nezaniká právo věřitele požadovat
splnění povinností, které smluvní pokuta zajišťuje. Strany
si však mohou dojednat, že tento nárok zaniká, poněvadž
ustanovení o~smluvní pokutě nejsou kogentní. V~tomto případě
se smluvní pokuta blíží odstupnému, od něj se však pojmově
liší tím, že na placení odstupného nemá druhá strana nárok,
nýbrž k~jeho placení se rozhoduje strana, která chce
dosáhnout zaplacením odstupného zrušení smlouvy. Nárok na
zaplacení smluvní pokuty vzniká, i~když z~porušení
povinnosti nevznikla žádná škoda nebo pouze škoda menší,
než činí výše smluvní pokuty. V~takových případech však
může soud nepřiměřeně vysokou pokutu snížit.
\podkapitola{Úroky z prodlení}
Nezaplatí\spoj{}li dlužník svůj peněžitý závazek v~době jeho
splatnosti, vzniká mu povinnost platit úroky z~prodlení.
Tyto následky nastávají při prodlení jakéhokoli peněžitého
závazku. Povinnost platit úroky z~prodlení vzniká již přímo
ze zákona při prodlení s~placením peněžitého závazku. Tím
se odlišuje od smluvní pokuty, k~jejímuž placení je dlužník
povinen, jen když smluvní pokuta byla písemně sjednána.
V~praxi se smluvní pokuta však sjednává spíše k~zajištění
splnění nepeněžitých závazků, může však být použita
i~k~zajištění peněžitých závazků. Zákon nevylučuje možnost
sjednat smluvní pokutu vedle úroků z~prodlení (např.\,ve formě
jednorázového zaplacení určité částky), i~když oba tyto
instituty mají obdobnou funkci (tj.\,sankční a~odškodňovací),
úroky z~prodlení však nemají povahu paušalizované náhrady
škody.
Jestliže strany ve smlouvě neupraví jinak úroky z~prodlení,
je dlužník povinen zaplatit úroky z~prodlení ve výši
stanovené zákonem. Výši úroků z~prodlení určuje Obchodní
zákoník, který odkazuje na Nařízení vlády v~Občanském
zákoníku. Zde je stanovena výše úroků z~prodlení jako
dvojnásobek diskontní sazby ČNB. Úroky z~prodlení mají
funkci odškodňovací, tj.\,mají odškodnit věřitele za to,
že nemohl včas s~peněžitou částkou, k~jejímuž zaplacení
je dlužník zavázán, disponovat k~podnikatelským účelům,
a~musel si proto popřípadě opatřit za chybějící peněžní
prostředky úvěr. Uvedená sazba, jež stanoví podpůrně zákon,
má jednak sankční funkci a~jednak má hradit i~výlohy, které
mohou věřiteli vzniknout v~souvislosti s~opatřováním úvěru.
\end{document}Do stylového souboru mujstyl.sty přidáme tyto definice:
% nastavení záhlaví pro \pagestyle{fancy}
\usepackage{fancyhdr} % připojení nezbytného rozšiřujícího balíku
\fancyhf{} % reset nastavení -- vymazání všech hodnot v záhlaví i patě
\fancyhf[HLE,HRO]{\bfseries\thepage} % v záhlaví na liché straně vpravo a na sudé straně vlevo bude číslo stránky (tučně)
\fancyhf[HRE]{\leftmark} % v záhlaví na sudé straně vpravo bude název kapitoly
\fancyhf[HLO]{\rightmark} % v záhlaví na liché straně vlevo bude název podkapitoly
\def\headrulewidth{1pt} % záhlaví bude odděleno jednobodovou čárou
% nastavení rozměrů sazebního obrazce a okrajů stránky
\usepackage[papersize={210mm,297mm},text={160mm,679pt},top=20mm,left=25mm,twoside,includehead]{geometry}
% definice vlastního příkazu pro vysázení titulní stránky
\def\titulni#1{
\pagestyle{empty} % stránka nebude mít zobrazeno záhlaví ani patu
\vspace*{4cm} % název bude vysázen 4 cm od horního okraje stránky
\begin{flushright} % sázíme se zarovnáním na praporek vlevo
\Huge\bfseries #1 % název dokumentu bude velkým stupněm písma a tučným řezem
\end{flushright}
\cleardoublepage % pokračujeme na nejbližší liché stránce
\pagestyle{fancy} % nastavení stylu stránky -- lze změnit dle potřeby
}
% definice vlastních příkazů pro nadpisy a podnadpisy
\def\kapitola#1{\section{#1}}
\def\podkapitola#1{\subsection{#1}}Nyní se můžeme pokusit dosáhnou stejného výsledku v textovém procesoru MS Word.
Kde se dozvědět více?
Problematika je podrobně popsána v učebnici LATEX pro začátečníky v 5. a 6. kapitole na stranách 66–81.