Jestliže se velká diploidní populace pohlavně panmikticky rozmnožuje, nemění se její genetická struktura, protože její alelové a genotypové četnosti jsou konstantní z generace na generaci. Pak se hovoří, že populace je v genetické (genotypové) rovnováze.
Princip genetické rovnováhy odhalili nezávisle na sobě v roce 1908 anglický matematik G.H. Hardy a německý lékař W. Weinberg. Hardyho-Weinbergův zákon (princip rovnováhy) je jeden ze základních koncepcí genetiky populací kvalitativních znaků. Předpovídá, jak budou přenášeny frekvence alel z generace na generaci za specifických podmínek. Zákon rovnováhy má tři hlavní vlastnosti:
Podmínky H.-W. rovnováhy |
|
Základní model je mnohybrid s alelami A a a. Mendelistickou segregaci můžeme vyjádřit binomickým rozvojem: (a+b)n = (A+a)2 = 1 AA + 2 Aa + 1aa. Zobecňuje se frekvence f(A) ~ p, f(a) ~ q.
Gamety
vybrané z genofondu populace tvoří genotypy příští generace. V tomto případě
samci a samice mají stejné frekvence (p) dominantní alely A a stejné frekvence (q) recesivní alely a. Po páření mají tři
genotypy AA, Aa a aa frekvence p2,
2pq a q2.
Distribuci genotypů v příští generaci za genetické rovnováhy lze zapsat:
|
|
Pokud je populace v genetické rovnováze, mohou být frekvence alel a genotypů vypočítány pouze ze známé frekvence jednoho genotypu (zpravidla recesivního homozygota). | |
V této populaci je frekvence dominantní alely f(A) = p = 0,7 a frekvence recesivní alely f(a) = q = 0,3. použitím rovnice genetické rovnováhy jsou frekvence genotypů v příští generaci AA = 0,49, Aa = 0,42 a aa = 0,09. Frekvence alel zůstávají konstantní z generace na generaci:
|
Jedna frekvence alel může v různých populacích mít různé frekvence genotypů. Ale jen jedna populace je v genetické rovnováze, neboť její frekvence genotypové odpovídají frekvencím rovnice genetické rovnováhy p2 + 2pq + q2 = 1. Z četnosti alel nelze vypočítat četnosti genotypů, protože jedné četnosti alel mohou odpovídat různé četnosti genotypů.
p (A) | q (a) | p2 (AA) | 2pq (Aa) | q2 (aa) |
0,80 | 0,20 | 0,60 | 0,40 | 0,00 |
0,80 | 0,20 | 0,61 | 0,38 | 0,01 |
0,80 | 0,20 | 0,64 | 0,32 | 0,04 |
0,80 | 0,20 | 0,70 | 0,20 | 0,10 |
0,80 | 0,20 | 0,75 | 0,10 | 0,15 |
0,80 | 0,20 | 0,80 | 0,00 | 0,20 |
Rovnovážný stav pro různé frekvence alel. Všimněte si, že čím nižší četnost alely, tím větší je její výskyt v heterozygotech:
p (A) | q (a) | p2 (AA) | 2pq (Aa) | p2 (aa) | p2 + 2pq | 2pq:q2 |
0,99 | 0,01 | 0,9801 | 0,0198 | 0,0001 | 0,9999 | 198:1 |
0,95 | 0,05 | 0,9025 | 0,0950 | 0,0025 | 0,9975 | 38:1 |
0,90 | 0,10 | 0,81 | 0,18 | 0,01 | 0,99 | 18:1 |
0,80 | 0,20 | 0,64 | 0,32 | 0,04 | 0,96 | 8:1 |
0,70 | 0,30 | 0,49 | 0,42 | 0,09 | 0,91 | 4,7:1 |
0,60 | 0,40 | 0,36 | 0,48 | 0,16 | 0,84 | 3:1 |
0,50 | 0,50 | 0,25 | 0,50 | 0,25 | 0,75 | 2:1 |
0,40 | 0,60 | 0,16 | 0,48 | 0,36 | 0,64 | 1,3:1 |
0,30 | 0,70 | 0,09 | 0,42 | 0,49 | 0,51 | 0,86:1 |
0,20 | 0,80 | 0,04 | 0,32 | 0,64 | 0,36 | 0,5:1 |
0,10 | 0,90 | 0,01 | 0,18 | 0,81 | 0,19 | 0,22:1 |
Grafické zobrazení genetické rovnováhy - vztah mezi frekvencemi genotypů a alel odvozený z H.-W. rovnováhy.
|
Rovnovážný genetický stav v populaci nastává, když platí:
Populace je v genetické rovnováze, když frekvence genotypů pozorovaných P (skutečných) se statisticky neliší od frekvencí genotypů za genetické rovnováhy O (očekávané). Na vyhodnocení se používá test dobré shody - (chí kvadrát) test (viz. pravděpodobnost a genetika):
P - pozorované absolutní frekvence genotypů O - očekávané absolutní frekvence genotypů |