Dihybridní křížení

Dosud jsme sledovali expresi pouze jednoho genu. Mendel také prováděl křížení, v kterých sledoval segregaci dvou genů. Tyto experimenty tvořily základ jeho objevu druhého principu volné kombinovatelnosti (nezávislého třídění).

Vztah dominance mezi alelami pro každou vlastnost, byl Mendelovy znám již při jednoduchém křížení. Cílem dihybridního křížení bylo určit, zda existuje nějaký vztah mezi různými alelickými páry. Zde je příklad, kde se sleduje barva semene a tvar semene.
  • rodičovská generace (P):

rostliny YYRR (žluté-kulaté), zárodečné buňky YR .

rostliny yyrr (zelené-vrásčité), zárodečné buňky yr.

  • 1. hybridní generace (F1):

YR x yr--> YyRr (všechny rostliny žluté-kulaté).

zárodečné buňky: YR + Yr+ yR+ yr

Testování hypotézy

Skutečnou "sílu" znaků ukáže metoda testovacího křížení ve složitějším případě, kdy se rodičovské rostliny liší v alelách dvou znaků. Zpětné křížení hybrida YyRr (příklad b) s rodičem, který má ve výbavě recesivní znaky, vede k jednoduchému výsledku:

(YR + Yr + yR + yr) x yr --> YyRr + Yyrr + yyRr + yyrr

(všechny čtyři typy rostlin byly ve stejném počtu > 1:1:1:1)
     Mendelovy závěry z dihybridního křížení
  1. Hybridní F1 potomci vykazují pouze jednu variantu obou rodičovských znaků - vždy dominantní.
  2. V F2 generaci se objeví nové typy, které se v ničem nepodobají rodičům (v našem případě žluté-vrásčité semena; zelená-kulatá semena). Vzniknou rekombinací dědičného materiálu a označují se proto jako rekombinanty.
  3. Rekombinace dědičných faktorů probíhá podle pravidel pravděpodobnosti. Alely dědičných faktorů jsou v každé nové generaci náhodně vybírány.
  4. U hybridní F2 generace se projevily všechny kombinace rodičovských vlastností ve specifickém poměru: 9:3:3:1.

Z těchto výsledků Mendel formuloval své první závěry: 

Mendelův čtvrtý princip – princip volné kombinovatelnosti; během formování gamet je segregace alel jednoho alelického páru nezávislá na segregaci alel jiného alelického páru. "Stálé znaky, které se vyskytují na různých formách nějakého rostlinného kmene, opětovně umělým oplozováním mohou vstoupiti do všech sestav, které jsou možné podle kombinačních pravidel." "Míšenci tvoří zárodkové a pylové buňky, které ve stejném počtu odpovídají všem stálým formám, jež povstávají z kombinování znaků spojených oplozením."