Dle lokalizace v buňce rozlišujeme:
V roce 1869 Friedrich Miescher izoloval slabě kyselou látku bohatou na fosfor z jádra buněk bílých krvinek člověka a nazval tuto látku nukleovou kyselinou. Tato látka byla úplně jiná, než jakákoliv jiná do té doby známá a které se dnes říká DNA. Celý chemický název DNA je deoxyribonukleová kyselina.
U DNA můžeme popsat tři charakteristické vlastnosti:
Po vyčištění DNA z jádra a ošetření dalšími chemikáliemi bylo prokázáno, že je složena ze čtyř různých podjednotek (nukleotidů) spojených do dlouhého řetězce.
Chemické složení DNA: Jeden řetězec molekuly DNA obsahuje sled nukleotidových podjednotek. Každý nukleotid je tvořen cukrem deoxyribózou spojenou s fosfátovou skupinou a s jednou dusíkatou bází. Fosfodiesterové vazby váží k sobě nukleotidové podjednotky navzájem připojené pomocí fosfátové skupiny jednoho nukleotidu k cukru předchozího nukleotidu. Fosfodiesterová vazba je pevná kovalentní vazba.
Nukleové kyseliny (DNA a částečně RNA) mají dvě hlavní funkce: jak informační molekuly a jako biochemické katalyzátory.
Primární struktura RNA se skládá stejně jako u DNA z nukleotidů. Nukleotid RNA je však trochu odlišný, neboť je složen cukru ribózy a místo tyminu je zařazován uracil.
Primární sekvence krátké části jednořetězcové RNA ilustruje chemickou strukturu a vazbu jednotlivých monomerů – nukleotidů.
Molekuly RNA jsou jednořetězcové, ale mohou tvořit různé smyčky a vlásenky. Sekvence monomerů v RNA určuje její třídimenzionální strukturu a tedy i její funkci.
Obecně mají molekuly RNA funkce jako DNA, tj. jako informační molekuly a jako katalyzátory biochemických reakcí. Ribonukleová kyselina byla poprvé popsána v roce 1947, jako buněčná složka uplatňující se v syntéze proteinů. RNA má však celou řadu dalších funkcí, např. hraje důležitou roli v expresi genů, při údržbě genomu, zpracování a úpravě primárního transkriptu a lokalizaci proteinů v buňce.
V současné době byla popsána také katalytická funkce RNA (jakož i u DNA), což inspiruje nové výzkumy molekulárního původu života a biochemického potenciálu nukleových kyselin. RNA hrála důležitou roli při vzniku života na této planetě.
RNA slouží i jako genom pro některé viry a malé viroidy (většinou se jedná o patogeny pro lidi, zvířata a rostliny).