V předcházejících kapitolách bylo konstatováno, že geny jsou uloženy na chromozomech a kontrolují fenotypové vlastnosti a že chromozomy se specificky přenášejí gametami do dalších generací potomků. Geny tedy obsahují informace o formě a vlastnostech potomstva a tato informace se nazývá genetická informace. Až do roku 1944 nebylo zcela jasné, které chemické látky chromozomu tvoří podstatu genů. Zpočátku vedla teorie, že genetická informace je zapsána v sekvenci aminokyselin v proteinech chromozomu. Nakonec bylo dokázáno, že nukleové kyseliny (DNA) slouží jako "informační podklad" pro procesy dědičnosti. Byl postupně dokázán vztah mezi strukturou DNA a jejími funkcemi. Revoluční krok představoval rok 1953, kdy Watson a Crick předložili hypotetický návrh struktury DNA jako dvojité šroubovice.
Genetický materiál má několik vlastností:
Exprese genetické informace je komplexní proces a lze se jej představit jako informační tok (přesun informace pomocí informačních molekul z sekvence nukleotidů do sekvence aminokyselin) v buňce. Souhrnně tyto procesy (směr "toku" genetické informace) představují tzv. centrální dogma molekulární genetiky: DNA>RNA>protein (Pozor však na dogmata!) |
Mezi biologické makromolekuly řadíme látky s relativní molekulovou hmotností tisíc až několik set milionů. Jedná se o proteiny, nukleové kyseliny a polysacharidy. Informační charakter mají proteiny a nukleové kyseliny. Jejich informační funkce vyplývá z jejich struktury - polymerního charakteru (makromolekula složená z malých molekul, podjednotek označené jako monomery).
Jsou to makromolekuly složené z jednoho nebo více polypeptidových řetězců. Základními jednotkami jsou aminokyseliny. Aminokyseliny zařazované do peptidického řetězce během translace jsou standardní a je jich 21 typů.
Název | Vzorec | Název | Vzorec |
alanin
(Ala, A) |
glutamin
(Gln, Q) |
|
|
arginin
(Arg, R) |
|
glutamová
kys.
(Glu, E) |
|
asparagin
(Asn, N) |
|
glycin
(Gly, G) |
|
asparágová
kys.
(Asp, D) |
|
histidin
(His, H) |
|
cystein
(Cys, C) |
|
izoleucin
(Ile, I) |
|
leucin
(Leu, L) |
|
serin
(Ser, S) |
|
lyzin
(Lys, K) |
|
treonin
(Thr, T) |
|
metionin
(Met, M) |
|
tryptofan
(Trp, W) |
|
fenylalanin
(Phe, F) |
|
tyrozin
(Tyr, Y) |
|
prolin
(Pro, P) |
|
valin
(Val, V) |
|
selenocystein
(SeCys) |
21. aminokyselina |
Sekvence (pořadí) standardních aminokyselin v polypeptidovém řetězci tvoří primární strukturu proteinů, která tvoří základ specifičnosti každého proteinu. Primární struktura peptidu určuje tvorbu sekundární (a - helix či šroubovice a b - struktura či skládaný list).
Jsou makromolekulární látky tvořené polynukleotidovými řetězci. Jedná se o polymer nukleotidů navzájem spojených fosfodiesterovými vazbami. Rozlišujeme:
Nukleosidy | Nukleotidy |
a) RNA | |
uridin | UMP uridylová kyselina (uridin-5´-monofosfát) |
cytidin | CMP cytidylová kyselina (citidin-5´-monofosfát) |
adenozin | AMP adenylová kyselina (adenozin-5´-monofosfát) |
guanozin | GMP guanylová kyselina (guanozin-5´-monofosfát) |
b) DNA | |
2´deoxytymidin | dTMP deoxytymidilová kyselina (2´deoxytymidin-5´-monofosfát) |
2´deoxycytidin | dCMP deoxycytidylová kyselina (2´deoxycitidin-5´-monofosfát) |
2´deoxyadenozin | dAMP deoxyadenylová kyselina (2´deoxyadenozin-5´-monofosfát) |
2´deoxyguanozin | dGMP deoxyguanylová kyselina (2´deoxyguanozin-5´-monofosfát) |
Příklad nukleosidu a nukleotidu s bazí adenin |
|
Trifosfátová forma nukleosidů slouží jako prekurzor molekul během syntézy nukleové kyseliny. ATP a GTP jsou navíc důležité v buněčném metabolizmu, protože velké množství energie ukládají nebo vydávají koncovou fosfátovou skupinou. Hydrolýza ATP nebo GTP na ADP nebo GDP a anorganický fosfát (P) je doprovázena uvolněním velkého množství energie v buňce, potřebné k mnoha reakcím. Mimo jiné i v molekulárně genetických procesech. |