Zpracování textů na počítači

O čem předmět je?

Zaměření předmětu lze popsat následujícím obrázkem:

Co je potřeba splnit pro úspěšné ukončení?

Průběžné testy

Testy ověřují schopnost práce v systému TEX takto:

• úkolem je vysázet a odevzdat přibližně 1 stranu formátu A4 podle předlohy,
• je vyžadováno použití správných nástrojů (příkazů, prostředí atd.) pro jednotlivé prvky dokumentu,
• rozsah požadovaných znalostí odpovídá kapitolám 1–10, 12 a 14 v učebnici,
• hodnotí se odevzdaný zdrojový text bez ohledu na to, zda jej lze úspěšně přeložit,
• neřeší se drobné chyby ani překlepy, avšak řešení nesmí obsahovat zjevné nesmysly svědčící o nepochopení základních principů,
• povolenou pomůckou je originál učebnice v libovolné grafické úpravě, avšak bez vložených listů,
• není dovoleno použití materiálů (ani vlastních souborů) ze cvičení.

Zkouška

Test na počítači z učiva probíraného na přednáškách, jehož součástí je také korektura textu normalizovanými značkami.

Studijní literatura

Rybička, J. LATEX pro začátečníky. 3. vyd. Brno: Konvoj, 2003. 239 s. ISBN 80-7302-049-1.

Učebnici lze zakoupit u vyučujících předmětu za zvýhodněnou cenu 170 Kč (běžná doporučená cena 239 Kč).

Ve cvičení budeme pracovat s jednotlivými kapitolami v učebnici přibližně v následujícím pořadí:

Motivační úkol

Projděte si individuálně vybranou stránku z dokumentu a pokuste se během 15 minut identifikovat co nejvíce chyb, které se na této stránce nacházejí. Poté společně projdeme celý dokument a vysvětlíme si, kde a proč jednotlivé chyby vznikly. Sami tak uvidíte, jak moc může tento předmět zvýšit povědomí v oblasti typografie. U zkoušky formou e-testu budete mít podobný úkol, avšak k vyznačování chyb budete již používat normovaná korekturní znaménka, se kterými se v průběhu semestru seznámíte na přednášce.

Kategorie softwaru pro zpracování textů

1. Textové editory – disponují pouze základními službami, používají se především pro tvorbu zdrojových textů programovacích jazyků nebo pro tvorbu jednoduchých textů. Typickým příkladem je Poznámkový blok.
2. Textové procesory – obsahují pokročilé nástroje pro ovládání textu jako celku, mají schopnost změny vzhledu dokumentu, disponují širším repertoárem možností úprav, tisku, písma apod. Mezi typické zástupce patří Microsoft Word nebo OpenOffice.org Writer.
3. Systémy pro malou publikační činnost (DTP) – profesionální nástroje, které uživateli nabízejí komplexní kontrolu nad tvořeným textem, jejich výstup lze zpracovat profesionálními tiskovými zařízeními. Mají také široký repertoár knižních písem. Patří sem Adobe InDesign, QuarkXPress, Scribus nebo TEX.

Typografický systém TEX

Autorem systému TEX je Donald E. Knuth (* 1938) ze Stanfordské univerzity. Vytvořil dokonalý počítačový model práce kvalitního sazeče, který umožňuje precizní aplikaci typografických zásad vytvářených odborníky po celá staletí. Název systému je odvozen od starořeckého τέχνη (proto se vyslovuje [tech]). Lze jej přizpůsobit potřebám uživatele, neboť je možné vytvářet nové příkazy, měnit chování již existujících příkazů nebo dokonce měnit význam jednotlivých symbolů v textu. Vývoj začal v roce 1977 a první verze byla rozšířena v roce 1983. V roce 1992 byl vývoj zastaven a pouze se opravují chyby.

Formáty TEXu

Systém TEX nemá žádné uživatelské rozhraní, jádro tvoří pouze překladač jazyka TEX. Ten je tvořen asi 300 elementárními příkazy, tzv. primitivy. Pomocí maker můžeme využívat existující příkazy při tvorbě nových. K dispozici máme tři formáty (balíky maker) TEXu:

• plainTEX (Donald E. Knuth, 1978) – pouze základní možnosti, vše ostatní nutno definovat, vhodné pro uživatele s duší programátora,
• LATEX (Leslie B. Lamport, 1985) – nejpoužívanější formát pro technické dokumenty, sada hotových maker, vhodné i pro uživatele bez znalosti programování,
• ConTEXt (Hans Hagen, 1991) – využívá jazyka XML pro značkování a přímé zpracování, umožňuje přizpůsobení značkování mateřskému jazyku.

Přínos formátů je možné názorně demonstrovat na příkladu loga systému TEX. Když bychom jej chtěli vysázet pomocí primitivů, museli bychom napsat toto:

T\kern-.1667em\lower.5ex\hbox{E}\kern-.125em X

Při použití některého z formátů stačí však napsat tento příkaz:

\TeX

Podobně je tomu u loga LATEX – potřebujeme následující posloupnost příkazů (jsou uvedeny jen pro ilustraci, jejich význam výrazně přesahuje náplň předmětu):

L\kern-.36em{\sbox\z@ T\vbox to\ht\z@{\hbox{\check@mathfonts\fontsize\sf@size\z@\math@fontsfalse\selectfont A}\vss}}\kern-.15em\TeX

Formát LATEX však disponuje poněkud jednodušším řešením:

\LaTeX

Není tedy překvapením, že budeme používat právě formát LATEX, který v mnoha ohledech zjednodušuje práci.

Rozšíření TEXu

Za více než 30 let, které uplynuly od vzniku systému TEX, se vývoj v oblasti ICT významně posunul vpřed. Systém TEX na tyto inovace reagoval tzv. rozšířením. Za zmínku stojí tato rozšíření:

• pdfTEX, pdfLATEX (Hàn Thế Thành, 1996) – má nativní podporu fontů TrueType a Type1 a umožňuje přímý výstup do PDF,
• XETEX, XELATEX (Jonathan Kew, 2004) – podporuje moderní kódování UTF-8 a fonty OpenType, umožňuje využít fonty instalované v operačním systému,
• LuaTEX, LuaLATEX (Taco Hoekwater, Hartmut Henkel a Hans Hagen, 2007) – rozšíření pdfTEXu o skriptovací jazyk Lua (samotný TEX byl napsán v jazyce Pascal).

Pro úplnost dodejme, že budeme ve cvičení pracovat s rozšířením XELATEX.

Kde získat TEX

Software je dostupný zdarma. Aktuální verze distribuce TEX Live je dostupná pod tímto odkazem. Je možné také získat DVD TEX Collection. Kromě výše uvedených možností je možné využít různé on-line instalace TEXu, například ShareLaTeX nebo Overleaf.

Základy práce se systémem TEX

Proces překladu

Princip činnosti systému TEX je znázorněn na následujícím obrázku:

Vstupem pro překladač je zdrojový text (obvykle v souboru s příponou .tex) dokumentu pořízený v jakémkoliv editoru. Dokument obsahuje kromě vlastního textu i příkazy (značky), které určují, jak má být text vysázen. Příkazy zdrojového textu mohou patřit jak přímo systému TEX, tak i do množiny příkazů jeho rozšíření LATEX, která původní množinu rozšiřuje.

Výstupem překladače je soubor s vysázeným textem (obvykle ve formátu PDF). Tento dokument je potřeba prohlédnout si ve vhodném prohlížeči dokumentů PDF. Práce s celým systémem se velmi podobá programování, neboť obvykle probíhá v těchto krocích:

1. příprava zdrojového textu,
2. překlad (vysázení),
3. prohlížení.

Tuto posloupnost kroků opakujeme tak dlouho, dokud nejsme s výsledkem spokojeni.

Soubory potřebné při překladu

Během procesu překladu vzniká (v závislosti na charakteru vstupních dat) celá řada dalších pomocných souborů, v nichž se uchovávají informace potřebné pro vytvoření výsledného souboru ve formátu PDF. Systém souborů je znázorněn na následujícím obrázku:

Možnosti pořízení zdrojového kódu

Pořízení zdrojového textu lze provést libovolným programovým nebo textovým editorem. Musí být však splněna jedna podmínka: soubor, který takto vznikne, nesmí obsahovat žádné řídicí znaky a ani znaky v horní polovině rozšířeného ASCII kódu (vyjma znaků národní abecedy). Není tedy vhodný takový editor, který automaticky do svého dokumentního tvaru vkládá pomocné příkazy pro zobrazení (například MS Word).

S výhodou můžeme použít specializované editory. Ty umožňují využívat mnoho funkcí usnadňujících zápis zdrojového kódu a tvorbu dokumentu. Jedná se například o zvýrazňování syntaxe, vkládání značek, přímé volání překladače a další. Takových editorů je k dispozici spousta a záleží jen na uživateli, pro který se rozhodne. Jde především o to, aby uživateli vyhovoval svým ovládáním a byl k dispozici v daném operačním systému. Není potřeba investovat do pořízení žádné finanční prostředky, kvalitní editory jsou k dispozici zdarma.

Typy příkazů v TEXu

Hlavní prací při realizaci publikace v systému TEX je zápis zdrojového textu společně s příkazy ovlivňujícími způsob sazby. Zápis těchto příkazů může mít tři varianty:

• aktivní znak – jeden neabecední znak se zvláštním významem, např. ~, @, &, $, ^, %, \, {, }, _,
• jednoznakový příkaz – jeden neabecední znak, kterému předchází zpětné lomítko, např. \;, \=,
• slovní příkaz – posloupnost písmen začínající zpětným lomítkem, např. \large, \textit, \Phi.

Systém TEX rozlišuje v zápisu slovních příkazů velká a malá písmena – například \large a \Large jsou dva odlišné příkazy. Některé příkazy bývají doplněny o parametry, které se zapisují v závislosti na definici příkazu. Příkladem může být příkaz pro vyznačení tučným řezem ve tvaru \textbf{tučný text}. Rozlišujeme tři typy parametrů, které se při zápisu liší druhem závorek:

• povinné – uzavírají se do složených závorek,
• nepovinné – uzavírají se do hranatých závorek,
• souřadnice (u grafiky) – uzavírají se do kulatých závorek.

Název příkazu končí vždy prvním neabecedním znakem. Je-li tímto znakem mezera (resp. libovolně dlouhá posloupnost mezer), bude při sazbě ignorována. To může způsobit problém, pokud mezeru potřebujeme za příkazem vysázet. Řešením je zápis ve tvaru \prikaz{}, {\prikaz} nebo \prikaz\␣ (bude vysvětleno později).

Rozsah platnosti příkazů

Některé jednoznakové a vkládací příkazy mají pouze místní účinek, jejich platnost je pouze v místě uvedení. Příkladem mohou být příkazy \#, \TeX nebo \today.

Přepínače slouží převážně ke změně parametrů sazby, jejich platnost je od okamžiku uvedení až do odvolání. Většinou mají podobu příkazu bez parametru, například \large nebo \ttfamily, mohou mít i parametr zapsaný různě, například \parindent=0pt nebo \color{red}. Oblast platnosti přepínače lze upřesnit uzavřením do skupiny pomocí složených závorek, například {\large ...}. S koncem skupiny končí platnost všech přepínačů použitých uvnitř a obnoví se původní nastavení.

Příkazy s parametrem mají svou platnost jednoznačně vymezenou závorkami obklopujícími parametr, například \texttt{...}.

Pro vyznačení složitější struktury dokumentu se používají tzv. prostředí (pojmenované skupiny). Ta bývají uvozena značkou \begin{prostředí} a ukončena značkou \end{prostředí}. Jednotlivá prostředí se do sebe mohou i libovolně zanořovat.

\begin{center} 
  ... text vysázený na střed ...
\end{center}

Struktura dokumentu

Každý dokument určený ke zpracování v systému TEX s rozšířením XELATEX má tuto strukturu:

\documentclass[volby]{třída} 
.
.   preambule
.
\begin{document} 
.
.   textová část
.
\end{document}

Parametr třída určuje styl, který má být použit při sazbě dokumentu. K dispozici jsou tyto standardní třídy: article (pro článek), report (pro zprávu), book, letter (pro dopis), slides (pro průsvitné fólie). My budeme ve cvičení používat třídu article.

Nepovinným parametrem volby lze modifikovat standardní nastavení použité třídy (například velikost základního písma, jak uvidíme později).

V preambuli se nacházejí příkazy, jejichž platnost se vztahuje k celému dokumentu. Tato část negeneruje žádný viditelný výstup. Zde se definují nové příkazy a také se zde připojují různé další rozšiřující balíčky pomocí příkazu \usepackage{balíček}. Například balíček pro podporu sazby v českém jazyce připojíme dvojicí příkazů \usepackage{polyglossia} a \setdefaultlanguage{czech}.

Textová část generující viditelný výstup obsahuje vlastní sázený text. Systém TEX je blbuvzdorný, o čemž svědčí pravidla pro formátování zdrojového kódu:

• zlom řádku ve zdrojovém kódu = jedna mezislovní mezera ve výstupu,
• libovolně dlouhá neprázdná posloupnost mezer ve zdrojovém kódu = jedna mezislovní mezera ve výstupu,
• libovolně dlouhá neprázdná posloupnost prázdných řádků ve zdrojovém kódu = konec odstavce ve výstupu.

První dokument v XELATEXu – „Hello World!“

Příprava zdrojového kódu

Zdrojový text by měl vypadat nějak takto:

\documentclass{article} 
\usepackage{xltxtra,polyglossia} 
\setdefaultlanguage{czech} 
\begin{document} 
Toto je náš první dokument vytvořený v systému \XeLaTeX.
\end{document}

Orientace v protokolu o překladu

Pokud se ve zdrojovém textu vyskytne chyba, překladač zareaguje jedním ze dvou způsobů:

1. pokusí se sazbu dokončit a pošle PDF,
2. zastaví překlad a ohlásí chybu.

Do protokolu o překladu (logu) se zaznamenávají následující informace:

• jméno a verze použitého překladače,
• seznam použitých souborů,
• varování (warning) a chyby (error),
• přetečení odstavců (bad box),
• počet stránek dokumentu,
• množství spotřebované paměti.

Pro běžného uživatele jsou nejdůležitější pasáže s popisem chyb. Ty se nacházejí na samostatných řádcích začínajících vykřičníkem, po kterém vždy následuje mezera. K jejich nalezení je proto možné využít vyhledávací nástroje.

Kde se dozvědět více?

Problematika je podrobně popsána v učebnici LATEX pro začátečníky v 1. kapitole na stranách 14–23. Je zapotřebí mít na paměti, že některá nastavení popsaná v učebnici se mohou při použití formátu XELATEX lišit. Rozdíly oproti LATEXu jsou především tyto:

• lepší balíček pro nastavení rozměrů stránky a okrajů,
• lepší balíček pro jazykovou podporu,
• jiný a přehlednější způsob práce s fonty.

Můžete se také stát členem Československého sdružení uživatelů TEXu. Získáte časopis Zpravodaj CSTUG (zpravidla čtyři čísla ročně) a DVD TEX Collection (každý rok novou verzi). Roční členský poplatek pro studenty činí 200 Kč.