Meióza (redukční dělení) je dělení jádra, při kterém vznikají jádra pohlavních buněk s počtem chromozomů redukovaných na polovinu. Proces meiózy lze rozdělit na dvě na sebe navazující dělení:
- heterotypické (I. redukční) dělení - v anafázi se k pólům rozcházejí celé nerozdělené dvouchromatidové chromozomy,
- homeotypické (II. redukční) ekvační dělení - shodné s mitózou, po rozdělení centromery se k pólům rozcházejí jednochromatidové poloviny chromozomů.
Hlavní rozdíl mezi meiózou a mitózou je jiné chování chromozomů hlavně v profázi I. meiotického dělení:
- Ve stádiu zygotene zůstávají homologní chromozomy spojené a tak zůstávají až do konce metafáze I. Vzniká synaptonemální komplex.
- U spojených chromozomů dochází k rekombinaci během stádia pachytene, kdy probíhá crossing-over mezi dvěma nesesterskými chromatidami homologních chromozomů. Vzniká tzv. chiazma.
- Při segregaci chromozomů v anafázi I se chromatidy v centromeře neseparují a oba celé nerozdělené homologní chromozomy putují k pólům buňky.
- Genetický materiál musí být rozdělen přesně a dvakrát, takže každá ze čtyř dceřinných buněk získá jednu sadu informací (jednu sadu chromozomů).
Před meiózou se v interfázi, stejně jako před mitózou replikuje DNA a dochází k syntéze všech látek a organel v buňce.
| Schéma stádia | Buňka a chromozomy | DNA ~ chromatidy v buňce |
Premeiotická interfáze
|
syntéza zásobních látek, organel a DNA (2n), každý chromozom je tvořen dvěma sesterskými chromatidami (dvou chromatidový chromozom) | 4 |
| I. Heterotypické (redukční) dělení | ||
| Profáze I | ||
 |
obdoba ranné profáze mitózy; zkracování a spiralizace chromozomů (2n) | 4 |
 |
další zkracování chromozomů a zvětšuje se jejich průměr; párování homologů (synapse) do bivalentů a jejich spojení do synaptonemálního komplexu (2n) | 4 |
 |
dokončeno párování homologních chromozomů; pokračuje jejich kondenzace a zkracování; bivalenty se podélně rozštěpí na rozlišitelné chromatidy spojené centromerou a vznikají tetrády; lze pozorovat místa překřížení nesesterských chromatid (chiazmata) a začíná crossing-over (2n) | 4 |
 |
postupné oddělování homologních chromozomů, nejdříve u centromer; crossing-overy v chiazmatech, které se posouvají od centromery ke koncům chromozomů - vznikají rekombinantní chromozomy (2n) | 4 |
 |
konečné stádium profáze I, chromozomy jsou maximálně kondenzované, terminalizace chiazmat a pokračuje odtahování bivalentů; bivalenty se nacházejí v okolí jaderné membrány, která se postupně spolu s jadérkem rozpadá; diferencuje se dělící vřeténko (2n) | 4 |
 |
bivalenty se řadí v ekvatoriální rovině orientované centromerami k pólům buňky, chiazmata jsou v ekvatoriální rovině, počet bivalentů je roven haploidnímu počtu chromozomů (2n) | 4 |
 |
separace homologních chromozomů z bivalentů (uvolnění chiazmat) k opačným pólům buňky za vzniku dyád (~ univalent); snížení počtu chromozomů z 2n > 1n | 4 > 2 |
 |
obdoba mitotické telofázi; chromozomy se shromažďují při pólech buňky, mohou se despiralizovat a přechodně může vzniknout jaderná membrána, rozdělí se cytoplazma a vzniknou dvě dceřinné buňky (1n) | 2 |
| Interfáze II | bez replikace DNA; velmi krátká, II. dělení prakticky ihned navazuje na I. | |
| II. Homeotypické (ekvační) dělení | ||
| toto dělení je analogické mitóze | ||
|
chromozomy opět spiralizují a rozpadá se jaderná membrána (1n) | 2 |
|
chromozomy na opačných pólech buňky se soustředí ve dvou samostatných rovinách; na centromeru každého dvou chromatidového chromozomu se připojují dvě dělící vřeténka (1n) | 2 |
|
rozestupují se dyády (dvou chromatidové chromozomy) rozdělením centromer do monád (jedno chromatidové chromozomy), které se posouvají k opačným pólům buňky (1n) | 2 > 1 |
|
jedno chromatidové monády, které se opět despiralizují, obnovuje se jaderná membrána, jadérka a cytokinezí se vytvoří 4 buňky s haploidním počtem chromozomů (1n) | 1 |
|
Genetický význam meiózy: 
