PRINCIPY

pro navrhování skladebných částí ÚSES

Územní systémy ekologické stability krajiny členíme podle biogeografického významu na: lokální, regionální, nadregionální, provinciální a biosferické.

Pro vymezování skladebných částí ÚSES je třeba důsledně uplatňovat šest základních principů:

a) princip reprezentativnosti:

• charakter biocentra a typ ekosystému, který reprezentuje, určuje skupina typů geobiocénu; charakter biokoridorů určují typy biocenter, která spojují

• skupina typů geobiocenů vyjadřuje požadavky na pěstební cíl (cílové společenstvo)

b) princip jednoznačného prostorového uspořádání (prostorové logiky)

• každý bioregion je reprezentován nejméně jedním regionálním biocentrem (nemusí být v řešeném území)

• každá biochora musí mít vlastní prostorovou strukturu místního ÚSES

• modální biochora musí mít alespoň jedno reprezentativní místní (lokální) biocentrum

• biochora kontrastní (nebo kontrastně-modální) alespoň jedno biocentrum kontaktní

• je třeba respektovat propustnost hranic mezi typy ekosystémů (viz. princip f)

Prostorový problém tohoto kritéria spočívá ve skutečnosti, že skladebné části ÚSES nemohou být v území lokalizovány kdekoliv, ale pouze v jednoznačně vymezených polohách příslušné biochory.

c) princip vyspělosti ekosystémů v současném stavu (ekologické stability)

• pro vymezování skladebných částí ÚSES jsou přednostně využívány prvky kostry ekologické stability, tedy segmenty krajiny s vyšším stupněm vývoje (sukcese), resp. stupněm ekologické stability 3-4-5

• navržená pěstební opatření preferují přirozenou nebo přírodě blízkou druhovou skladbu, prostorovou strukturu (vertikální = existenci porostních etáží; horizontální = odpovídající stupeň korunového zápoje) i přirozenou obnovu porostů dřevin (před obnovou hospodářskou)

d) princip prostorových parametrů

Při vymezování skladebných částí ÚSES jsou uplatňovány prostorové parametry skladebných částí ÚSES podle metodiky Ministerstva životního prostředí ČR (viz. např. www.egis.cz). Je ale zřejmé, že v těch částech města, kde historický vývoj založil stabilizovanou urbánní strukturu nemá smysl uplatňovat prostorové parametry, sestavené pro přírodě blízké segmenty krajiny.

Pro minimální (= nejmenší možné) prostorové parametry skladebných částí místního ÚSES platí prostorové limity, uvedené v následujícím přehledu:

Regionální a vyšší typy ÚSES používají zvláštní typ biokoridoru, tvz. biokoridor složený: při nedodržení prostorových parametrů regionálních a vyšších biokoridorů (např. nepřípustně velká vzdálenost biocenter od sebe ) vzniká složený biokoridor vkládáním lokálních biocenter do jeho trasy ve vzdálenostech 500-700 m)

V případě tvz. "složeného regionálního biokoridoru" lze max. možnou délku biokoridoru prodloužit až na 5 - 8 km

Maximální rozsah funkčního přerušení biokoridoru místního ÚSES:

lesní typ: až 15 m

mokřadní typ:

50 m zpevněnou plochou

80 m ornou půdou

100 m ostatní kulturou

luční typ: až 1500 m

Pro regionální a nadregionální prvky ÚSES uvádí prostorové parametry směrnice MŽP ČR (např. na adrese: www.egis.cz)

e) princip relativity

• přes urbanizovaná území města je přípustná realizace prvků ÚSES pro pozměněné (avšak přírodě blízké) formy biotopů a bioty (§1, písm. a) vyhl.č.395/1992 Sb.). Z této podmínky vyvozujeme formování územního systému ekologické stability v tvz. "urbánní formě"

• v území kde nejsou dochovány prvky kostry ekologické stability ve stupni IV. a V. jsou využívány k trasování prvků ÚSES i společenstva synantropní, segetální a s podílem introdukovaných taxonů

f) princip propustnosti bariér

Za nepropustnou (přirozenou) barieru pro migraci bioty považujeme rozdíly větší, než dva stupně ve vegetační stupňovitosti nebo jednotlivými trofickými či hydrickými řadami.

Za polopropustnou barieru považujeme rozdíly větší, než jeden stupeň vegetační stupňovitosti nebo v trofických či hydrických řadách.