TYPOLOGIE ZÁKLADNÍCH PLOCH

Smyslem typologie je upřesnit funkční využití ploch zeleně pro to, aby mohl být správně stanoven pěstební cíl vegetačních prvků na ploše.

A) ZELEŇ KRAJINNÁ

Jako krajinná zeleň jsou označeny základní plochy s převažující ekologickou a krajinotvornou funkcí. Tvoří ji převážně tvz. rozptýlená zeleň v krajině (vegetační prvky rostoucí mimo les) - skupiny stromů, keřů, trvalých travních porostů na terénních nerovnostech, mezích, remízech, stržích, v břehových hranách vodních toků, v litorálním pásu vodních nádrží, dále sekundární sukcesní stadia v dotěžených dobývacích prostorech, lomech, pískovnách, apod. Plochy krajinné zeleně slouží pro zachování a obnovu přírodních a krajinných hodnot území.

Rozvoj těchto ploch zajišťují především přírodní mechanizmy sukcese a nasycování společenstev. Plochy krajinné zeleně se mohou nacházet i v jádrových územích měst, např. jako vegetační doprovod vodních toků.

Vybrané vegetační objekty s touto hlavní funkcí se podílí na prostorovém komplexu územního systému ekologické stability. Pro hodnocení stavu ploch krajinné zeleně je srovnávací hladinou ideální stav plochy, vůči němuž je současný stav hodnocen. Pro správné hodnocení habitatu je rozhodují určení funkce plochy v biochoře.

Pro hodnocení habitatu toku upřesňujeme následující funkční typy, odlišné svými požadavky na druhové a prostorové složení cenóz:

mokřad, prameniště - KM

Vegetační doprovod zamokřených a mokrých biotopů. Dřevinné porosty nebo travní porosty (zamokřené louky), většinou bez hospodářského využití. Vždy jsou významným refugiem ohrožených druhů rostlin, hmyzu, obojživelníků a plazů.

vyvinutá niva, litorál, luh - KV

Vegetační pás na hranici mezi vodními a terestrickými ekosystémy. Je tvořen dřevinami, bylinami a trvalými travními biomy. Efekt ekotonu v litorálním pásmu při kolísavé hladině vody vyvolává vysokou druhovou rozmanitost. Vybrané vegetační objekty tohoto funkčního typu jsou začleněny do ÚSES jako biokoridory nebo interakční prvky zamokřených a mokrých hydrických řad.

květnaté louky - KY

Plochy, na nichž extenzivní využívání (zpravidla pro zemědělskou malovýrobu) přetrvalo až do současnosti a umožnilo vývoj travnato-bylinných společenstev, která nesou znaky sukcesního klimaxu. Další existence vzácných a ekologicky stabilních ekosystémů je však vázána na řadu lidských vlivů (kosení, sklizeň sena, pastva, atd.). V travním porostu vysoký podíl dvouděložných bylin, nízký podíl kulturních druhů trav. Typickým znakem krajinného rázu jsou soliterní dřeviny.

lesní klimaxová společenstva - KZ

Základní plochy, které vykazují přírodě blízkou druhovou skladbu a jsou na nich zřejmé znaky přirozené obnovy porostů v tvz. malém obnovním cyklu.

zeleň krajinná s rekreační funkcí - KR

Většinou plochy trvalých travních porostů, doprovázené rozptýleným dřevinným porostem. Travnatá lada nebo zamokřené louky jsou většinou bez hospodářského využití a stávají se často biotopem ohrožených druhů rostlin. Pokud jsou začleněna do ÚSES je pro ně navržen ochranný režim. Jsou využívány např. jako pláže pro koupání, dětské a letní tábory, přírodní hřiště, tábořiště, kempinky, apod. Souvislé plochy zeleně ve volné krajině, slouží ve zvýšené míře oddechu, rekreaci, pobytu v přírodě. Tomuto cíli je podřízeno i vybavení ploch stavebními objekty.

vegetace pohledově exponovaných vodotečí a vodních nádrží - KN

Břehové porosty potoků, které svým krajinotvorným významem často překračují význam vlastní vodoteče nebo potoční nivy. Zejména v hustěji urbanizovaném nebo zemědělsky intenzivně využívaném území mají širší krajinotvorný význam.

historické krajinné stopy - KI

Liniové porosty dřevin, trav a bylin, v nichž dochází ke splynutí více významných krajinných funkcí. Např. doprovodné porosty vodního toku s cestou, turistickou značkou, zpravidla s cyklistickou stezkou, navíc s ochranným režimem biokoridoru ÚSES.

plochy pohledových horizontů - KH

Základní plochy zeleně se specifickou funkcí v dálkových pohledech na exponovaných svazích svahů a hřbetnicích. Vegetace má především prostorotvornou funkci. Pohledové horizonty mají zpravidla vymezenou hlavní funkci v zeleni krajinné a jsou navrženy k vyjmutí ze ZPF a zařízeny jako porosty dřevin

vegetační prvky svahů - KE

Vegetační plochy a linie, které zůstaly zachovány v zemědělsky využívaném území - protierozní meze, kamenice, hrázky, zvodonče a další terénní tvary s vegetačními prvky, které slouží k úpravě hydrického režimu svahu a k rozptylování soustředěného odtoku vody. Mimo této základní funkce mají i krajinotvornou a ekologickou funkci, jsou refugiem hmyzu, ptactva. Z hlediska vegetace jde často o plochy ve vývoji.

vegetace plošin, nížin a sníženin - KA

Vegetační prvky na plochách, které nemají mimořádný ekologický nebo prostorotvorný význam - jejich hlavní funkce spočívá v obecně uznávaném přínosu dřevinných porostů v zemědělsky využívané krajině (zejména pro stabilizaci akumulačních, retardačních a retenčních vlastností území). Pokud jsou takové porosty významných refugiem zoocenóz, jsou hodnoceny jako KZ nebo KL. Pokud představují významné pohledové dominanty, jsou hodnoceny jako KH nebo KN. Porosty jsou zpravidla tvořeny plošnými dřevinnými prvky, které mohou být evidovaný jako LPF, příp. zeleň rostoucí mimo les. Často bývají ponechávány přirozenému sukcesnímu vývoji, proto jsou většinou součástí kostry ekologické stability krajiny a lze je využívat pro prvky ÚSES.

zařízené porosty - KL

Plochy, hodnocené jako krajinná zeleň, zařízené a pěstované lesnickým způsobem. Podmínky využití určuje zpravidla lesní hospodářský plán

extenzivní staré sady - KS

vegetace travnato-bylinných lad - KX

Plochy se stopami hospodářského využívání bývají refugii původně a přirozeně nedřevinných ekosystémů. Extenzívní využívání a absence antropických zásahů v současnosti zpravidla vede k vytvoření travnato-bylinných společenstev se zřetelnými znaky sukcese v kořistnické potravní síti. Většinou jde o velmi cenné typy ekosystémů, relikty stepních lad a opuštěných květnatých sadů. Rozdíl mezi starými sady a travnato-bylinnými formacemi vyplývá z rozdílného využití (sad - role).

urbánní lada - KU

Opuštěné nebo zbytkové plochy v intenzivně urbanizovaném území se zřetelnými znaky spontánní sukcese s účastí synantropní flóry a fauny.

B) ZELEŇ SÍDLA

Jako městská zeleň (vegetační prvky sídla) jsou označeny základní plochy, sloužící jako náhrada za nenávratně ztracené původní přírodní prostředí a jako zázemí pro odpočinek a rekreační aktivity. Rozvoj těchto ploch je závislý na stanovení pěstebního, příp. kompozičního cíle městským zahradníkem. Plochy zeleně sídla se mohou vyskytovat i v extenzivně urbanizovaném území a ve volné krajině (např. hřbitov mezi obcemi, zámecký park v extravilánu obce, atd.)

Pro hodnocení habitatu rozlišujeme tyto funkční typy, odlišné svými nároky na druhovou skladbu a prostorové uspořádání vegetace:

parky - P

Jde o převážně o objekty zahradního umění (parky, historické zahrady, veřejné sady) s výhradně parkovou funkcí. Základní plochy jsou souvisle sadovnicky a architektonicky upravené, mají větší výměru. Jejich hlavní funkcí je harmonizace biologických a urbanistických prvků městského prostoru. Skladba vegetačních prvků, dosahovaná intenzita péče, možnost rozvinutí programového řešení a kompozice činí z tohoto funkčního typu nejvýznamnější kompoziční celek krajinářské architektury.

Plochy parků představují soubory vegetačních prvků, které jsou:

* součástí urbanistické koncepce města a jeho krajinného obraz

* památkou zahradního umění

* plochami pro každodenní rekreaci obyvatel

Parky jsou často vázány na vodní toky, které vnáší do urbanizovaného prostředí pomalý rytmus plynutí vody, ročních období; vážou na sebe klidové funkce: rekreaci a sportovní aktivity.

parkově upravené plochy - U

Plochy, které nedosahují rozlohy parku, ale jsou upraveny ve vyšší intenzitní třídě (květinové záhony, stříhané trávníky, dětské koutky, apod.). Převažuje dekorativní funkce.

nábřeží - N

Plochy vegetace podél vodních toků ve městě s upraveným nábřežím. Dominantním prvkem je kontakt řeky s doprovodnými porosty. Plochy bývají doplněny vycházkovými trasami, promenádou, dětskými hřišti, apod.

ostatní městská zeleň - O

Do tohoto funkčního typu je zařazena významná izolační a ochranná zeleň, nejrůznější opuštěné a nevyužívané plochy a dále funkční typy, které se v řešeném území vyskytují pouze ve fragmentech. Plochy jsou zpravidla volně přístupné a neudržované

zeleň městská s rekreační funkcí - R

Plochy rekreační zeleně zahrnují zejména rekreační areály, koupaliště, intenzivně provozované pláže, kempinky, stálé stanové tábory. Převažují na nich vegetační prvky a stavební objekty nepřekračují 25 % rozlohy plochy. Součástí plochy je zpravidla vybavenost: občerstvení stánky, příp. hostinec nebo drobná komerce.

ochranná zeleň - T

Plocha účelové zeleně zaměřená na snížení negativních vlivů různých provozů a zařízení. vegetace plní nejčastěji funkci ochranné clony - psychologické, hygienické; zakončení dálkových pohledů, protihlukové clony apod.

C) Stromořadí, aleje - ST

Funkční typ zahrnuje uliční stromořadí v intravilánu města, silniční stromořadí v extravilánu i historická stromořadí s kompozičním významem bez ohledu na dřevinnou skladbu. Dřeviny nejsou uspořádány v porostech a nejsou vyvinuta další patra ve vertikální struktuře prvků.

Aleje a uliční stromořadí zpravidla dělíme do tří skupin:

q městotvorné vegetační prvky, které dotváří základní zelené osy v urbanistické struktuře města a charakter hlavních tříd

q vedlejší vegetační prvky, které vytváří atmosféru ulic

q stromořadí, která mají charakter interakčních prvků a jsou často formována jinou funkcí