Nukleová kyselina (nucleic acid) v celé aplikaci budeme používat anglickou zkratku pro nukleové kyseliny (NA) místo české (NK), která se téměř nepoužívá.
Deoxyribonukleová kyselina – DNA (Deoxyribonucleic acid), tvoří genetický materiál všech buněk, některých buněčných organel a DNA virů. Je to biopolymer (makromolekula) tvořený cukrem (D-deoxyribózou), zbytkem kyseliny fosforečné (fosfátem) a dusíkatými bázemi (adenin, guanin, thymin, cytozin). Je to komplex dvou protisměrných (antiparalelních) vláken deoxypolynukleotidů spojených vodíkovými můstky, které tvoří dvojitou závitnici (dvoušroubovici).
Ribonukleová kyselina – RNA (Ribonucleic acid), biopolymer složený z jednoho nebo dvou komplementárních polyribonukleotidových řetězců, tvořené cukrem (D-ribozou), zbytkem kyseliny fosforečné (fosfátem) a dusíkatými bázemi (adenin, guanin, uracil, cytozin).
Podjednotka nukleotidového řetězce tvořená dusíkatou bází (puriny – A, G a pyrimidiny T/U, C), cukru (ribóza, 2-deoxyribóza) a zbytku kys. fosforečné (fosfát).
Jedná se o kovalentní vazbu, která spojuje jeden nukleotid s druhým. Fosfodiesterové vazby mezi nukleotidy tvoří kostru DNA.
Chemická afinita mezi specifickými dusíkatými bázemi na základě vodíkových vazeb. Vlastnost dvou řetězců nukleové kyseliny, které mají takovou sekvenci bazí, že můžou tvořit antiparalelní duplex, kde se A váže na T (případně na U) a G na C.
Úsek molekuly DNA nebo RNA (u RNA virů), který kóduje primární strukturu jedné molekuly peptidu, jako produkt překladu genetické informace. Strukturní geny mohou být jednoduché nebo složené.
Celkový genetický materiál prokaryotů a virů, tj. kompletní sada DNA sekvence organizmu; u eukaryotů je definován jako veškerá genetické informace, přítomná v jedné úplné haploidní sadě chromozomů.