Vliv genetiky na lidskou civilizaci není snad příliš nutné zdůrazňovat. Vědecké informace jsou velkým potenciálem, využitelným různým způsobem ve velké škále aplikací. Jediným ospravedlnitelným způsobem jejich využití je zlepšování úrovně společnosti. Genetika zůstává hlavním oborem vědeckých objevů od znovuobjevení Mendelových pravidel dědičnosti. Již od počátku ovlivňovaly vývoj lidské civilizace pozitivně, ale také negativně (ve třicátých letech některé zákony o nucené sterilizaci v USA a nacistické eugenické zákony v Německu). Otevřete-li jakékoliv noviny či časopis, naleznete často články popularizující genetické objevy (zejména v lékařství) nebo aplikace genetiky pro zlepšení lidské existence. Ať je to dobré či ne, v každém případě by dorůstající generace měla být schopná pochopit tyto objevy a pozitivně je využít ve prospěch lidstva a veškerého života na této planetě.
V této části si ukážeme širší přehled vlivu genetiky na lidskou společnost.
Eugenika (Zavádějící aplikace vědy)
Je vždy nebezpečné, když se vědecké poznatky používají k vyjádření politických doktrín a činům, které jsou protiprávní nebo dokonce zločinné. Myšlenka genetického zlepšování lidstva vznikla již na konci 19. století, ovlivněná Darwinovou teorií přírodní selekce. Tehdy začal pokus přímého aplikování genetických poznatků pro zlepšování lidské existence. Základní postup nazvaný eugenika zavedl v Anglii v roce 1883 Francis Galton, který udělal z darwinizmu politické krédo - rozvíjela se myšlenka o přežití nejschopnějších, o systematickém selektivním množení za cílem vylepšení lidské rasy. Francis Galton, synovec Charlese Darwina, věřil, že mnohé lidské vlastnosti jsou zděděné a kromě umělé selekce lze kontrolovat i výběr partnerů, aby byli získáni geneticky zlepšení potomci. Eugenika není pseudověda a určitě by její aplikace fungovala na vylepšení genofondu lidstva (vylepšování žádoucích vlastností), ovšem většinou se tak děje za cenu ztráty osobní svobody formou bezpráví a státního útlaku.
Pozitivní eugenika doporučuje rodičům s žádoucími vlastnostmi, aby měli více potomků. V zájmu byly zejména vlastnosti jako vyšší inteligence, intelektuální výkon nebo umělecký talent. Negativní eugenika je založena na restrikci reprodukce u rodičů s nežádoucími vlastnostmi, jako jsou nízká inteligence, mentální retardace nebo kriminální chování. Takto směřovaná eugenika však převládla.
Zastánců eugeniky v politické, sociální a umělecké oblasti byla v první polovině 20. století celá řada: F. Galton, filozof Herbert Spencer, statistik a radikální sociální utopista Karl Pearson, spisovatelé G.B. Shaw, H.G. Wells a další. Takže myšlenky bránit hloupým a různě postiženým lidem v rozmnožování se brzy staly obecně povědomými. Toto hnutí využila drtivá většina politiků té doby včetně Theodora Roosevelta a Winstona Churchilla. Eugenika se stala ideologií a politikou. Eugenické myšlenky se staly nástrojem národních politik první poloviny 20. století zejména ve Velké Británii, Německu, USA, přerůstajících až v šovinizmus ("Stát musí mít své slovo v tom, kdo by se měl množit a kdo ne."). Přesto se zejména v Británii objevily významné hlasy proti (G.K. Chesterton: "eugenika objevila, jak kombinovat tvrdnutí srdce s měknutím mozku") a nakonec se zde navrhované eugenické zákony neprosadily. Vyskytly se však státy, které si uzákonily státní kontrolu nad reprodukcí lidí. Formulování eugenické politiky bylo založeno na myšlence, že lepší a horší vlastnosti jsou zcela pod genetickou kontrolou a že nežádoucí geny je možné z populace odstranit výběrem jedincům s těmito vlastnostmi.
Ve Spojených státech amerických bylo eugenické hnutí vlivnou společenskou silou, která vedla k tvorbě zákonů vyžadující sterilizaci "geneticky podřadnější" lidi. Polovina států přijala takovéto zákony postupně od roku 1907. Sterilizace byla nařízena osobám "imbecilním, idiotům, usvědčeným násilníkům a vrozeným zločincům". Od roku 1931 byla nedobrovolná sterilizace aplikována také na "sexuálně perverzní lidi, narkomany, alkoholiky a epileptiky". Celkem bylo sterilizováno na 100 000 lidí. Ve Virginii eugenická opatření platila až do 70. let minulého století. Také imigrace z určitých oblastí Evropy a Asie byla omezená, aby se zabránilo příchodu "geneticky nevhodných" lidí. Ameriku následovaly i další státy, které si uzákonily donucovací sterilizační zákony, např. Švédsko (60 000 sterilizací), Kanada, Norsko, Finsko, Estonsko či Island.
V nacistickém Německu ve třicátých letech 20. století vyvinuli ideologové zvrácenou teorii čisté rasy opět na základě eugenického hnutí. Ačkoli vědci se většinou distancovali od aplikace eugeniky, v Německu vstoupilo do nacistické strany více než polovina biologů. Na začátku aplikovaly zlepšování populace vyřazováním nevhodných jedinců se sociálními a fyzickými poruchami podle racionální negativní eugeniky (400 000 sterilizací). Později pak byla tato metoda použita plošně na konkrétní etnické skupiny, jako byli Židé a Romové. Nacistický režim dovedl eugeniku do extrémů (nucená sterilizace až masové vraždění) s důsledky, které lidstvo morálně poznamenává do dnešní doby a je mementem budoucnosti.
Většina genetiků se distancovala od eugenického hnutí v USA i v Německu. Také proto si mnoho genetiků nevybralo pro studium genetiku člověka (což z hlediska lékařského je nejdůležitější oblast genetiky), snad ze strachu před spojováním s eugenickými snahami zpolitizované vědy. V současné době je hlavní význam genetiky právě ve studiu člověka a jeho chorob. Eugenika je v historii lidstva spojena s vraždami, sterilizacemi a potraty, které byly na základě zákonů povoleny státem pro získání geneticky čisté populace. Byl to však zločin společenský a ne vědecký.
V současné době se eugenika vrací velmi nenápadně: potraty, genetický screening, selekce embryí s trizómií 21. chromozomu apod. Hlavní rozdíl je však v tom, že rozhodnutí je na individuálním jedinci a není činěno bezprávím a nátlakem státu (alespoň prozatím!). Může se zdát, že nastává období soukromé eugeniky. Je-li to dobré nebo ne, si musí rozhodnout každý jedinec, ne však stát.
Zde uvádím zajímavé stránky o eugenice.
Sovětská věda (Lysenko, Lepešinská, Mičurin)
V této části popíšeme typický příklad negativního působení politiky na svobodu vědy. Na rozdíl od západního světa se v Sovětském svazu spíše zaměřovali na vyčleňování a zabíjení inteligentních lidí než těch duševně zaostalejších. V sovětském Rusku se ve třicátých letech rozhodli ignorovat ze zřejmých důvodů veškeré poznatky "západních" genetiků, dokonce i Mendelovy principy dědičnosti. Byla přijata koncepce Lamarcka a Darwina o tom, že se dědí vlastnosti a ne geny (dědičnost získaných vlastností). Hlavním akademikem, podporovaným samotným Stalinem, byl Trofim Denisovič Lysenko, ukrajinský šlechtitel rostlin. Prosazoval myšlenku, že efektivnost vývoje rostliny (a tím zvýšit produktivitu) lze zlepšit změnou podmínek prostředí. Věřil, že takovéto zlepšení vlastností se začlení do genetického materiálu a tak se přenese do dalších generací.
| Teorie vylepšení prostředí pro tvorbu stálé genetické změny se hodila pro Marxovu politickou teorii. Ta propagovala, že zlepšení sociálních podmínek změní lidské chování. Tuto teorii podpořil I.P. Pavlov svým objevem podmíněných reflexů na základě stimulů prostředí. Proto byly Lysenkovy myšlenky využity stalinským režimem. |
Lysenko se stal ředitelem Genetického ústavu Akademie věd v roce 1940, kde od začátku potlačoval veškerou práci v genetice, která byla v rozporu s jeho teorií. Byl zodpovědný za zničení mnoha laboratoří, výzkumných prací a pracovišť. Docházelo také k zatýkání oponentů a jejich zavírání do pracovních táborů. Jedním z nich byl také významný genetik Nikolaj Ivanovič Vavilov, který zemřel v r. 1943 ve vězení. Lysenkova moc skončila až v r. 1964. Do té doby byla ruská genetika izolovaná.
Genetika v zemědělství a lékařství (věk genetiky a etických otázek)
Ačkoliv se pěstování rostlin a domestikace zvířat provádí již několik tisíc let, znovuobjevení Mendelovy práce na počátku 20. století umožnilo aplikovat vědecké poznatky i do této pradávné lidské činnosti.
Rostliny byly šlechtěny ve čtyřech směrech: 1. zvyšování potenciálu pro aktivnější růst a zvýšování výnosů, včetně využití heteroze; 2. byla zvýšena odolnost vůči přirozeným konzumentům a škodlivému hmyzu či mikroorganizmům; 3. produkují se hybridi s kombinací zlepšených vlastností získaných ze dvou různých odrůd nebo druhů; 4. selekcí genetické variability s žádoucími kvalitami se zvýšil obsah proteinů, limitujících aminokyselin, snížil vzrůst rostlin, zvýšila odolnost vůči nepříznivým vnějším podmínkám. Nově se také zapojují na zlepšení kvality a kvantity rostlin biotechnologie a genové inženýrství. Genetickými manipulacemi byly vytvořeny rajčata Flavr Savr (1994) se zlepšenými chuťovými vlastnostmi a změněným procesem zrání (ovlivňující délku doby uskladnění). Následovaly další genetické manipulace rostlin, které umožnily např. zvýšení rezistence bavlníku vůči škůdcům po začlenění bakteriálního genu produkující protein, který je toxický vůči hmyzím škůdcům; sojové boby obsahující více látek prospěšné zdraví člověka, např. složení mastných kyselin pomocí změny klíčových enzymů; a také byly vytvořeny květy, které stárnou velmi pomalu a vadnou až po delší době.
Také ve šlechtění zvířat se uplatňují vědecké poznatky genetiky. Za posledních sto let se enormně zvýšila tvorba masa na jednotku příjmu krmiva u všech druhů domestikovaných zvířat. Došlo k výraznému zvýšení růstu u kuřat, zvýšení kvality produkovaného masa a také zvýšení počtu snesených vajec. U většiny hospodářských zvířat se uplatňuje umělá inseminace, přenos embryí a v poslední době dochází i ke klonování. Jak u rostlin tak i u zvířat využívaných v zemědělství se sekvenují genomy a mapují se postupně geny, které mohou být ekonomicky významné. Identifikované geny je možné využívat pro intenzivnější šlechtění. Tento trend se výrazně urychluje s pokroky v mapování genů u lidí.
Celá řada lidských chorob (hemofilie, cystická fibróza, svalová dystrofie, Downův syndrom, ...) je primárně podmíněna změnou v genetické informaci a jsou tedy dědičné. Genetika odhaluje podstatu takovýchto nemocí a s vývojem poznání umožní do budoucna jejich léčbu, která dříve byla nemyslitelná. Typickým příkladem je genová terapie pracující přímo s genetickou informací, která již byla úspěšně použita. Také genetické odhalení příčin rakoviny se intenzivně studuje. Rozpoznání genetických základů takovýchto onemocnění umožní přímý vývoj jejich detekce a léčení. Rozvíjí se genetické poradenství pro rodiče, u kterých je možnost, že jejich potomci by mohli nést genetický defekt. Významná je také úroveň poznání v imunogenetice, která posune možnosti transfůze krve či transplantace orgánů. Humánní genetika vyvíjí i aplikace rekombinantní DNA technologie. Lidský genom byl již osekvenován (v roce 2001) a některé lidské geny již byly klonovány (např. gen pro inzulín, interferon či růstový hormon).
Je zřejmé, že etická stránka genetického výzkumu nesmí být přehlédnuta. Riziko vědomého či nevědomého zneužití nebo katastrofy je vždy ovlivnitelné chováním člověka a jeho zodpovědností vůči budoucím pokolením.
