70 let Mendlova sousoší v novojičínském parku

"Denně chodí kolem pomníku bezděčně mnoho občanů. Někteří jsou překvapeni nezvyklou imponující velikostí. Bohužel, mnozí ani neví, co sousoší představuje, či o koho se vlastně jedná. Kulaté výročí 70 let jeho existence je příležitostí k historickému poohlédnutí. Pomník byl vybudován v parku založeném v místě bývalého hřbitova. Pohřbívalo se tam až do roku 1890 a okolo roku 1915 se zde začal budovat park. Jeho hlavní cesty kopírovaly pravoúhlý systém cest hřbitova. V roce 1924 byl pojmenován na Městský park a po odhalení sousoší dostal název Mendlův park. Tento název se udržel až do roku 1945. Když systém pravoúhlých cestiček parkem přestal vyhovovat v důsledku vybudování blízkého sídliště v 60. letech, přikročilo se v 80. letech k radikální změně. Původní úzké cestičky byly nahrazeny širšími, lépe udržovanými čistící technikou a obloukovitě protínajícími park napříč. Sousoší stálo původně na konci středové cesty a bylo zřetelně viditelné i z cesty ulice K Nemocnici. Novým uspořádáním cest v parku bylo však sousoší značně vzrostlými dřevinami zacloněno.

Postavením pomníku Johannu Gregoru Mendlovi se zabývalo město Nový Jičín již v roce 1927. Byla ustavena pracovní komise, která vypsala soutěž pro sochaře. Vyhrál ji akad. sochař Josef Obeth z Terezína u Mikulovic ve Slezsku. (Německy Gross-Krosse, autor na-rozen roku 1874, zemřel v roce 1961 v Dächingenu, BRD). Ideu sousoší umělec nazval „V zrcadle stvoření“ („Im Spiegel der Schöpfung“). Oceněno bylo i monumentální pojetí sousoší. V roce 1929 po projednání projektu ve finanční komisi byla Obethovi zakázka po-tvrzena současně s připomínkami a návrhy na materiál. Hlava busty a postavy musí být z kvalitního granitu (žuly) a mramoru. Sousoší musí být napojeno na přívod městského vodovodu pro vodotrysky a postavy nesmí mít erotické prvky. Finanční rozpočet zněl na 100 000 Kč. Částka ale byla překročena o 25 000 Kč, které byly zaplaceny z rozpočtu města a ze sbírek mezi obyvateli Nového Jičína. Na stavbě podloží sochy a sochy samé se intenzivně pracovalo v roce 1930. Základ má rozměr 3,8 x 3,8 m a sahá do hloubky 1,5 m. Výška sousoší nad chodníkem je 7,2 m. Bylo spotřebováno 50 q cementu, 18 m³ štěrku a 11 m³ písku. Obeth dokončení díla stanovil až na rok 1931. To se městu hodilo, neboť mu bylo na tentýž rok svěřeno uspořádání „sed-mého slezského kulturního týdne“ a odhalení pomníku Mendla se stalo v neděli dne 5. července 1931 „zlatým hřebem“ slavností.

Výklad sousoší se zatím nenašel, možná ani nebyl sochařem napsán. Proto bude každý výklad subjektivní. Vycházím-li z umělcova názvu díla („V zrcadle stvoření“), tak si je osobně vykládám takto: Sousoší představuje jinotajné vyjádření abstraktní myšlenky, tedy je alegorií rozmnožování. Na sloupovém podstavci nesoucím bustu Mendla je svisle napsáno Mendlovo příjmení. Je však dnes málo zřetelné, také proto, že je tvořeno nezvyklými písmeny, připomínajícími německý kurent. Jsou také tvarována tak, aby jejich pokroucení a nepravidelná změna sklonu připomínala chromozómy, útvary v jádře buněk většiny organizmů. Na dávné dobové fotografii vidíme, že písmena byla kdysi zvýrazněna tmavou barvou. Největší část sousoší je tvořena mohutným květem a jeho součástmi – prašníky a pestíky. Tyto rozmnožovací části rostliny představují v sousoší dvě rodiny s potomkem. Vpředu je manželský pár, zjevně šťastný, spokojený, těšící se ze zdravého potomka. Vzadu jsou manželé nemocní a nešťastní. U nohou, směrem k nemocnici, se krčí jejich nemocné dítě, možná již mrtvé. Tím je symbolicky vyjádřen základní genetický poznatek, že ze zdravých rodičů vzejde zdravé potomstvo a naopak... Na zadní stěně květu pozorujeme malou včelu. Možná je to trubec. Ozdoba vespodu asi naznačuje, že se jedná o okamžik předávání genetické informace. Tvoreček symbolizuje právě opylujícího, nebo právě oplodňujícího činitele. Chlapec dívající se na bustu a nastavující zrcadlo rodičům vytváří myšlenou linii, po které posílá myšlenky Mendlova génia jako memento těm, kteří zakládají nové pokolení. Možná shlíží oba rodiče do zrcadla a vidí ve svém dítěti svůj obraz. Chrliče vody evokují vnější rozmnožovací orgány. Obnaženost postav, dokonce i obnažené Mendlovo poprsí asi sděluje, že počátky nového života zakládají tvorové nezahaleni.

Příslušnost Mendla k Novému Jičínu je dána místem narození. Narodil se v nedaleké obci Hynčice (Heinzendorf), dnes součásti obce Vražné. Stalo se tak dne 22. července 1822. Zemřel 6. ledna 1884 v Brně. Odborný svět považuje Mendla za zakladatele nauky o dědičnosti, neboť byl prvním pozorovatelem, který dědičnost začal zkoumat přesnými metodami a dospěl k významným objevům o frekvenci děděných znaků. Kromě objevení číselných poměrů přenášených znaků na potomstvo, tzv. Mendlových zákonů, poukázal také na dosud nikým nevyslovený fakt, že jednotlivé znaky se z rodičů na potomstvo přenášejí pomocí nějakých hmotných jednotek přítomných v rozmnožovacích buňkách. Dál se však Mendel v bádání z přirozených důvodů již nemohl dostat. Vývoj genetiky po Mendlově smrti pokračoval. V roce 1910 přichází americký zoolog a genetik Thomas Hunt Morgan, který Mendlovu myšlenku o nějakých jednotkách přenášejících děděné znaky dokazuje. ...

....

Také v Novém Jičíně jsme se v minulosti k Mendlovi zachovali nespravedlivě. Po válce v roce 1945 někoho ve vedení města napadlo zrušit pojmenování parku po zakladateli nauky o dědičnosti a dát mu nový název. Stalo se. Od tohoto roku jsme tedy zrušili původní pojmenování Mendlův park a proto máme v Novém Jičíně Smetanovy sady. Smetanova busta byla instalována v parku až v roce 1961. Důvodem k přejmenování tenkrát nebyly motivy odborné, ale národnostní. Mendel byl totiž původem národnosti německé. Pochybení tehdejších novojičínských radních vzniklo zřejmě na základě odborné nekompetentnosti a ze všeobecně rozšířené protiněmecké nálady, kterou vyvolaly zrůdné činy fašistického Německa. S tím ale Mendel nemohl mít a neměl nic společného!

...

Jaroslav Bělík,
člen Klubu rodáků a přátel města Nového Jičína

Dovětek:
Erotické prvky se na sousoší přece jenom podařilo dostat a jsou mistrovsky zastřeny! Jedná se o útvary chrlící vodu. Jsou dva druhy! Jeden „mužský“, tři kusy, a druhý druh, také tři kusy, „ženské“, v jednom případě dokonce s oplodňovačem – trubcem! To je můj objev! Ani nevíme celá léta, kolem čeho chodíme! Divím se, že to Obethovi prošlo v tehdejší morálce. Nebo, že by si toho nevšimli? Pak se musel Obeth pěkně bavit, co mu prošlo proti zákazu investora!"

Celý článek je vystaven na http://www.novyjicin.cz/nj/zpravodaj/2001/Noviny6/mendel.html