Malé populace - genetický drift a inbriding

Náhodný posun (genetický drift)

Sníží-li se výrazně velikost populace, začne se uplatňovat disperzivní proces, které mění frekvence genů v malých populacích nesystematickými, náhodnými procesy. Proces neúplného náhodného předání genů z jedné generace do druhé se nazývá náhodný posun (genetický drift). V malých populacích v důsledku náhodného výběru vzorku mezi gametami (chyba výběru) dochází ke změnám v četnosti alel (náhodnost evolučního procesu). Čím menší výběr, tím větší je jeho chyba. Velikost genetického driftu je dán variabilitou s2 a jeho velikost se určuje směrodatnou odchylkou s. Nelze předpovědět směr změny frekvencí alel, pouze jeho velikost!

variance směrodatná odchylka

Účinek genetického driftu po jednu generaci podle různých frekvencí alel a různých velikostí populace:

Velikost populace N Počet gamet 2N Směrodatná odchylka rozptyl při 95 % pravděpodobnosti
   p = q = 0,5 
5 10 0,16 0,18 - 0,82
50 100 0,05 0,40 - 0,60
500 1000 0,016 0,468 - 0,532
p = 0,3    q = 0,7

p

5 10 0,145 0,01 - 0,59
50 100 0,046 0,208 - 0,392
500 1000 0,0145 0,271 - 0,329

V extrémním případě (minimální velikost populace) může vést genetický drift k náhodné fixaci jedné alely a eliminaci druhé (viz grafy níže).

Počáteční frekvence alely A je p = 0,5

Počáteční frekvence alely a je q = 0,5

Počet generací 1 - 100

Velikost populace je N = 5 Velikost populace je N = 100

Graf pěti případů působení genetického driftu na frekvenci alely A 

(levý sloupec N = 5, pravý sloupec N = 100; každá křivka představuje jednu populaci)

(všimněte si zejména případů fixace či eliminace alel a genotypů v populacích) 

Grafy pěti případů působení genetického driftu na frekvenci genotypů 

(celkem můžete sledovat náhodný vývoj frekvencí genotypů u pěti populací)

Inbriding

Jedním z předpokladů H.-W. rovnováhy je náhodné křížení ve velké populaci. Je-li však populace malá může na změnu frekvencí alel působit náhodnost genetického driftu vedoucího k redukci genetické variability a snížení heterozygotnosti. Stejný efekt se může projevit při křížení příbuzných jedinců (inbriding, příbuzenská plemenitba) - forma nenáhodného páření. V malých populacích jsou potencionální rodiče s větší pravděpodobností více příbuzní než ve velkých. Při inbridingu se zvyšuje homozygotnost v populaci a to ve všech genech.

Základní efektem inbridingu je zvyšování četností homozygotních genotypů na úkor heterozygotů. Extrémním případem inbridingu je samooplození (velmi rozšířeno u rostlin). V tabulce níže je příklad samooplození po čtyři generace, kde prvním jedincem je heterozygot v jednom genu.

Generace

Genotypy

F
P1

0
 
F1 0,250 0,500 0,250 1/2
F2 0,375 0,250 0,375 3/4
F3 0,437 0,125 0,437 7/8
F4 0,468 0,063 0,468 15/16
Fn
½ 0 ½ 1
Koeficient inbridingu (příbuzenské plemenitby) F, míra stupně příbuznosti, vyjadřuje pravděpodobnost, že 2 alely v genu u jednoho jedince mají totožný původ, tzn. že dochází ke spojení původně identických genů téhož předka (autozygotní). V malých populacích při působení inbridingu a samooplozování platí: F = ½ N.

Vhodnou mírou účinku inbridingu je určení snížení heterozygotnosti. Frekvence heterozygotních jedinců v inbrední populaci je HI a koeficient inbridingu je definován jako úměrná redukce v HI ve srovnání s hodnotou 2pq, kterou bychom očekávali při náhodném křížení:

Četnost genotypů při inbridingu, za 1 generaci:

Důkaz, že se při inbridingu nemění frekvence alel:

Koeficient inbridingu lze také použít k měření genetické příbuznosti uvnitř a mezi populacemi, pokud je definován jako pravděpodobnost, že jakékoliv dvě náhodně vybrané alely v populaci jsou identické původem a nemusí být od téhož jedince. Alely v populaci lze rozdělit na:

Genotyp
Četnost v populaci
F = (0; 1)
F = 0
F = 1
AA
p2(1-F)
+ pF
p2
p
Aa
2pq(1-F)
 
2pq
0
aa
q2(1-F)
+ qF
q2
q
 
alozygotní geny
autozygotní geny
1
1

Jakým dalším způsobem lze zjistit hodnotu koeficientu inbridingu v populaci?