Ekvační dělení (Eqution division) Druhé meiotické dělení, které neredukuje počet chromozomů (shodné s mitózou). Rozdělují se centromery.

Elongace (Elongation) Prodlužování řetězce nukleové kyseliny připojováním nukleotidů během syntézy DNA či RNA, nebo napojování aminokyselin během translace.

Endonukleáza (Endonuclease) Enzym, který štěpí fosfodiesterovou vazbu uprostřed nukleotidového řetězce.

Enzym (Enzyme) Protein s katalytickou funkcí.

Epistáze (Epistasis) Interakce, kdy jeden gen potlačuje expresi druhého genu na jiném lokusu. 

Ethidiumbromid (Ethidium bromide) Barvivo, které se interkaluje do DNA a pod ultrafialovým zářením oranžově fluorescenčně září.

Eugenika (Eugenics) Nauka o principech genetického zlepšení lidstva. Přináší velké etické otázky. 

Euchromatin (Euchromatin) Oblasti eukaryotických chromozomů, které jsou rozvolněné během interfáze. Obsahuje aktivně transkribující DNA. Barví se slabě.

Eukaryoti (Eukaryotes) Organizmy (od kvasinek k člověku), které mají buňky s pravým jádrem.

Euploidie (Euploidy) Formy s jednou základní sadou chromozomů nebo s jejich násobkem nad 2x.

Evoluce (Evolution) 1. Potenciálně vratné změny frekvence alel v genofondu populace (mutace). 2. Produkce nově adaptovaných forem vhodných k uznání jako nový druh.

Evoluční hodiny (Evolution clock) Poměr, v kterém narůstají mutace v daném genu.

Exon (Exon) Segment nerozděleného úseku genu, který je přepisován do mRNA.

Exonukleaza (Exonuclease) Enzym, který odštěpuje nukleotidy od konců polynukleotidového řetězce.

Expresivita (Expressivity) Kvantitativní míra fenotypového projevu daného genotypu. Znak může mít variabilní expresivitu, když jeden genotyp vykazuje fenotypový projev různých úrovní.

Fenotyp (Phenotype) Soubor charakteristických a fyziologických znaků a vlastností organizmu. Fenotyp je vnější projev celé genetické informace organizmu (genotyp) na jehož vytváření se ve větší čí menší míře podílí vliv vnějšího prostředí (pozitivně či negativně).

Fenokopie (Phenocopy) Stejný fenotyp se může projevit i u jedinců, kteří nezdědili sadu příslušných alel. Může být způsoben vlivem vnějšího prostředí nebo je podmíněn geneticky.

Fitness (Fitness) Relativní schopnost organizmu přežít a přenést geny do další generace.

Frekvence alel (Allelic frequency) Procento všech alel daného lokusu v genofondu populace reprezentované konkrétní alelou.

Gameta (Gamete, Sex cell, Germ cell) Haploidní pohlavní buňky, vajíčka a spermie, které se spojují při fertilizaci, aby zformovaly jedinou diploidní buňku zygotu.

Gen (Gene) Základní fyzikální a funkční jednotka dědičnosti, která nese genetickou informaci z jedné generace do další. Je to segment DNA složený z transkribovatelné oblasti a regulační sekvence, která umožňuje transkripci. Kóduje primární strukturu buď funkční molekuly translačního produktu (polypeptid, protein) nebo funkční molekuly produktu transkripce (tRNA, rRNA).

Generace (Generation) 1. Skupina organizmů jednoho druhu vytvořených přibližně ve stejném čase; skupina organizmů ve stejném stádiu životního cyklu. 2. Průměrná doba od narození organizmu do produkce jeho potomků. 3. Skupina lidí, obecně v jedné společnosti, narozených přibližně ve stejné době. Z lat. generare, vytvořit nebo zplodit, který je odvozen z genus.

Generační interval (Generation time) Věk rodičovské generace při narození jejich vnuků. Průměrný věk rodičů při narození jejich potomků zařazených do plemenitby. Průměrné období od narození předka do narození potomků.

Genetická heterogenita (Genetic heterogeneity) Podobné fenotypy jsou zapříčiněny různými mutacemi. Hlavně mutacemi v různých genech. Alelová heterogenita označuje různé mutace v jednom genu.

Genetická informace (Genetic information) Informace obsažená v sekvenci nukleotidových bazí v nukleové kyselině (DNA, RNA), která se dědí z generace na generaci. Informace o primární struktuře polypeptidů, primární struktuře DNA nebo RNA.

Genetická knihovna (Gene library) Sada klonovaných fragmentů DNA společně představující celý genom. 

Genetická rovnováha (Genetic equilibrium) Stav dosažený v populaci, v které frekvence konkrétních alel a genotypů zůstávají konstantní z generace na generaci.

Genetické inženýrství (Genetic engineering) Oblíbený termín pro rekombinantní DNA technologie.

Genetické markery (Genetic markers) Alely genů nebo polymorfizmus DNA používané jako experimentální sondy k zjištění  informací o jedinci, tkáni, buňce, jádře, chromozomu nebo genu. 

Genetický kód (Genetic code) Po sobě jdoucí nukleotidové triplety (kodony) sekvence mRNA, které specifikují sekvenci aminokyselin pro syntézu proteinu.

Genetický polymorfizmus (Genetic polymorphism) Výskyt současně více alel jednoho lokusu, s frekvencí vyšší než 1% v populaci.

Genetický (genový) posun (Genetic drift) Jakákoliv změna, buď směrovaná (stálý drift) nebo nesměrovaná, kolísavá (náhodný drift), ve frekvenci alel (genový posun) populace z generace na generaci v důsledku její omezené velikosti a chyb výběru. Ačkoliv se drift děje ve všech populacích, jeho efekt se projeví nejvýrazněji v malých populacích.

Genofond (Gene pool) Veškerá genetická informace (všechny alely) obsažená u všech reprodukce schopných jedinců populace pohlavně se rozmnožujících organizmů. Genofondem se liší jedna populace od druhé.

Genofór (Genophore) Nosič genů, genetické informace. Genofór je molekula DNA nebo RNA virů, plazmid, chromozom bakterií, DNA v plazmidech a mitochondriích, chromozom v eukaryotické buňce.

Genom (Genome) Celkový genetický materiál prokaryotů a virů, tj. kompletní sada DNA sekvence organizmu; všechny geny, přítomné v jedné úplné haploidní sadě chromozomů u eukaryotů. 

Genomika (Genomics) Podobor genetiky zabývající se studiem genomu, jeho mapování a sekvencování.

Genotyp (Genotype) Genetická konstituce jedince nebo více specifičtěji, konkrétní sestava alel na konkrétním lokusu čí více lokusech.

Genová terapie (Gene therapy) Přidání (inzerce) funkčních genů do buňky, aby se napravilo dědičné onemocnění.

Genová vazba (Gene linkage) Jev charakteristický přítomností a vzájemným postavením genů v jednom genofóru. Jde o větší asociaci v dědění dvou a více různých genů než je očekáváno z nezávislé segregace. Geny jsou vázány, protože jsou umístěny na stejném chromozomu a tvoří vazbovou skupinu.

Genové interakce (Gene interaction) Spolupůsobení projevu více alel jednoho alelického páru (intraalelické interakce - dominance, recesivita, kodominance, ...) nebo více genů různých lokusů (interalelické interakce - epistáze, inhibice, komplementarita, kompenzace, duplicita, ...).

Guanin (Guanine) Purinová báze nalézající se v nukleových kyselinách. (2-amino,6-hydroxypurin) 

Gyrázy (Gyrase) neboli topoizomerázy  (Topoisomerase) Enzymy umožňující vytvářet nebo rušit nadšroubovicovou konformaci DNA.

Haploidní (Haploid) Stav kdy buňka nebo organizmus mají pouze poloviční sadu chromozomů.

Haplotyp (Haplotype) Sada alel těsně vázaných genů na jednom chromozomu (genů nebo DNA polymorfizmů) děděné jako jednotka (blok).

Hemizygotní (Hemizygous) Stav lokusu na  diferenciálním úseku X chromozomu heterogametního pohlaví diploidního druhu. Jeho genotyp se skládá jen z jedné alely.

Heterokaryon (Heterokaryon) Somatická buňka, která obsahuje dvě nebo více jader z různých organizmů. Jádra nefúzují a dělí se samostatně a současně tvoří nové buňky.

Heritabilita (Heritability) Dědivost. Poměr variance podmíněné různými genotypy z celkové fenotypové variance. V širším smyslu, dědivost je stupeň, kterým je vlastnost geneticky determinována a vyjadřuje se jako poměr celkové genetické variability na fenotypové. V užším smyslu je dědivost stupeň, vyjádřený jako poměr aditivní genetické variability na celkovou fenotypovou variabilitu. Míra dědivosti se vyjadřuje koeficientem heritability (h²).

Heterochromatin (Heterochromatin) Chromatin, který zůstává těsně stočený (a tmavě barvící) během celého buněčného cyklu - geneticky neaktivní.

Heteróze (Heterosis) Zvýšení celkové zdatnosti (fitness) zvýšením heterozygotnosti následkem křížení.

Heterozygotní (Heterozygous) Mající dvě různé alely pro jednu konkrétní vlastnost na obou homologních chromozomech (jednu alelu dominantní a jednu recesivní Aa).

Histony (Histones) Proteiny s vyšším podílem aminokyselin argininu a lysinu; tvoří hlavní část proteinů eukaryotických nukleoproteinů - součást chromatinu.

Homologní chromozomy (Homologous chromosomes) Chromozomy, které tvoří pár a jsou spojené synapsí při meióze.

Homozygotní (Homozygous) Genotyp mající dvě identické alely pro jednu konkrétní vlastnost na obou chromozomech (obě buď dominantní AA nebo recesivní aa)

Housekeeping geny (Housekeeping gene) Geny, které se exprimují ve všech buňkách, protože se podílí na základním metabolizmu, základních funkcích buňky.

Hybrid (Hybrid) Potomek, který vznikl křížením mezi rozdílnými druhy, liniemi, varietami nebo rodinami (míšenec, kříženec, hybrid, bastard).

Hybridizace (Hybridisation) Oplodnění mezi dvěma různými druhy liniemi, varietami nebo rodinami. Umění získání hybridů umělým křížením.

Hypostatický gen (Hypostatic gene) Gen jehož exprese je maskována účinkem epistatického genu.

© 2006 TGU