Malá myška proběhla těsně pod králikárnou a prudce zabočila doprava. Tímto strategickým manévrem se jen o vous vyhnula ostrým kočičím drápům a hnala jako divá dál směrem ke kurníku.

U něj byl umístěn drátěný plot s malými oky, kterými se dalo prolézt na druhou stranu a tak uniknout nemilosrdnému pronásledovateli, který zdejším myškám denně prezentuje smrt.

Nyní je však o to, kdo z nich k tomu plotu doběhne dříve: malá myška a nebo kočka? Tyto úvahy probíhaly v mozku obou rivalů

     Myška prchala co ji síly stačily, ale vzdálenost ji dělící od rychlejšího predátora se markantně zmenšovala. Hold, někdo vždy musí prohrát, ať je na světě vítěz. Když bylo téměř rozhodnuto, kde bude myška trávit své poslední chvíle krátkého života, stalo se něco vysvobozujícího. Za králikárnou se objevilo několik na sebe naskládaných konzerv, která tam včera naskládal hospodář. Mezi konzervami byla celá řada úzkých skulinek, které se staly v posledním okamžiku záchranou pro nebohou malou myší dušičku. Myška znovu prudce zabočila. V poslední chvíli vběhla do jedné z nich a tak si zachránila svůj hebký kožíšek od potrhání. Myška zmizela z dosahu, ale kočka hnána setrvačností marně "brzdila" na tak krátkou vzdálenost. S hlasitým mňouknutím se nedobrovolně zastavila hlavou o jednu konzervu, až se jí z toho zajiskřilo před očima a objevilo se Malé Magellanovo mračno. Malá myška se ocitla v labyrintu chodbiček mezi konzervami a prudce oddychovala, když si přitom uvědomila čemu unikla, bě­hal ji studený pot po zádech.

ﻖ

"Příště se ji nepouštěj tak blízko k tělu, Marku! Nemuselo by to skončit tak šťastně jako dnes, ale hůře na tvůj účet," řek­la myší babička Zlata a přísně se podívala na celé myší shromáž­dění. Všichni si velice dobře uvědomovali, že příhoda, o které byla řeč, by se mohla stát každému z nich.

Babička Zlata si poposunula brýle a pronesla,"Všichni dobře víme, že ta kočičí kreatura Berta je velice bystré a chytré zvíře a bo­hužel k naší smůle je s ní hospodář velice spokojen. Proto si všichni na ni dávejte velice dobrý pozor, má už na svědomí mnoho životů těch, kteří tuto skutečnost podcenili. Samozřejmě vám doufám nemusím připomínat i to, že na dvoře jsou i jiná nebezpečí, která nám znepří­jemňují neustále život: otrávené zrní a různé mechanické pasti. Dej­te si proto bedlivý pozor! Toť vše!", skončila proslov Zlata. Dav myšek se pomalu rozešel a na místě zůstali stát jenom myšák Erik a jeho kamarádka Brigitka.

"Marek je ale hrdina co?” řekla Brigitka.

"No jo, asi jo," potvrdil nepřítomně Erik a Brigitka hned poz­nala na co přitom myslí. Když byl Erik ještě velice malý, tehdy mu a jeho sourozencům roztrhala mámu kočka přímo před je jejich očima od té doby má Erik přímo panicky strach z koček. Bojí se koček ze všech myšek nejvíce.

Najednou ucítil Erik za uchem bolest a uviděl prchající Brigitku, pochopil, co se děje!

“Au! Počkej, až tě chytím!"

"Nechytíš!" zvolala Brigitka, která si tak ráda hrála na honě­nou.

ﻖ

Uběhlo několik dní. Malé myšky si hrály na dvoře, šlo o jejich tolik oblíbenou hru na schovávanou, a všichni se příjemně bavili. V rohu dvora u kurníku odpočívalo několik slepic se svým kohoutem Lukášem v jejich středu.  Napravo od nich se klidně a spokojeně čvachtalo něco hus v malé kaluži plné zkalené a špinavé vody. Všude dokola skákali čiperní vrabci, kteří stále hledali cosi k snědku. Co­si, co se však v každém případě odlišovalo od jedovatých červenýcn zrni­ček, která tu byla rozsypaná.

"Devět, deset, uz jduůů!", zakřičela Brigitka a odvrátila tvář od polínka, které sloužilo jako pykadlo. Porozhlédla se po celém dvoře, ale žádného svého spoluhráče nezahlédla. Všichni  byli jako obvykle dobře schovaní ve svých skrýších.

"Sakraporte, gde ste všici?!“ zanadávala Brigitka a vydala se je hledat napřič dvorem. Proběhla celý dvůr až na druhou stranu ke zdi, kde stala velká dřevěná bedna, která mohla někomu sloužit jako dobrá skrýš. Brigitka nakoukla dovnitř: nikdo. Slezla dolů a pro­běhla mezi několika nudícími se slepicemi směrem k rozpukané zítce, kde rostlo několik travnatých trsů. Zde by se někdo mohl srývat rovněž. Najednou zpoza misky na zrní, kterou právě minula, vyběhl Marek a v momentu byl u polínka.

"Deset, dvacet, třicet! Jšem z toho venku!" křičel na celý dvůr a smál se šťasten svým úspěchem.

„To nemá cenu, jsi vždycky první!" zanadávala Brigitka.

 Myšák Marek se posadil na polínko a křikl na Brigitku, "To víš, když jsem ze všech nejrychlejší, tak musím být první, že áááno!?"

Brigitka si toho nevšímala a pokračovala v pátráni směrem k travna­tým trsům.

Od polínka se ozvalo, "Dělej, už mám na další kolo vymyšlenou perfektní skrýš!"

Brigitka to ignorovala a pohlédla k trsům. Došla až k nim a začala si je pozorně prohlížet. Nebylo na nich však nic nápadného a tak se přisunula blíže.

V tom dvě kočičí oči upřeně pozorovaly i přes hustý porost stébel trávy malou myšku, jak se k nim přibližuje. Berta odhadla vzdále­nost a kočičí mozek dal příkaz mrštným nohám k útoku!

Brigitku najednou zaujal pohyb stébel. Než však stačila zareagovat, ocitla se přímo před ni Berta na vzdálenost několika desítek centimetrů!

Stály k sobě otočeny tváří v tvář, bez pohybu. Všechno na dvoře rázem ztichlo.  Marek byl natotata schován za polínkem, Erik se krčil za starou prázdnou konzervou a přesto že  jej Berta nevidě­la, třásl se strachy jako odstředivka.

„Chudák Brigitka, nemá žádnou šanci, Berta ta mrcha ji dostane!", zauvažoval Erik a s ním jistě další myšky ve svých úkrytech.

Berta udělala prvni krok směrem k Brigitce, která se strachem přikrčila těsně k zemi.

"Takhle to přece nemůže dopadnout!", říkal si pro sebe Erik. Přece nemůže zabít jeho nejlepší kamarádku, musí něco podniknout! Ale co? Jak má Bertu od Brigitky odlákat? Co vůbec může v dané chvíli udělat? Jeho malý mozeček pracoval na plné otáčky! Těkal očima na krvelačnou šelmu a na svou nejlepší kamarádku.

Pohlédl na zem kolem sebe, kde bylo mnoho červených otrávených zrní­ček ledabyle poházených po dvoře.  Erikovi svitlo v hlavě! Sklonil se k jedno­mu z nich a po zádech mu přeběhl mráz, když si vzpomněl na vyprávění babičky Zlaty o následcích požití těchto zrn. Pocit strachu překonal a v mžiku spolknul několik  z nich. Kupodivu chutnala normálně jako obyčejná zrna a tak jich spořádal ještě několik. Poté vyběhl z úkrytu přímo směrem k Brigitce a Bertě, která se již chystala chňapnout po Brigitce.

"Hej, Brigitko, neboj se! Jdu ti na pomoc!", zakřičel, až sebou Berta trhla překvapena nad odvahou toho malého spratka.

"Schovej se, ty blázne!“, zakřičela Brigitka ve chvíli, kdy Berta chňapla po Erikovi, který se v mžiku ocitl v jejich pazourách. 

Bri­gitka neváhala a odběhla rychle ke konzervám, kde zmizela Bertě z dohledu. Bestie Berta se mezitím zakousla Erikovi do krku a Erik nebyl schopen vy­dat ani přiškrcený výkřik.

Bertě z tlamy odkapávaly střídavě sliny a krev a čas se malému Erikovi nemilosrdně krátil. To poslední, co se mu mihlo hlavou, byla vzpomínka na někoho blízkého, Brigitku.

ﻖ

 

 

"Tak, teď to tady konečně vidíte!  Já jsem vás všechny varovala, abyste si dávali bedlivý pozor! Kvůli vaší neuváženosti přišel jeden z nás  zbytečně  o  svůj život!“, řekla moudrá babička Zlata.

Brigitka se rozplakala tichým pláčem. "Chudák Erik!“ ozvalo se z davu.

”Ano chudák Erik, ale také zároveň hrdina! Svým činem zachrá­nil život své kamarádce Brigitce na úkor svého. Prokázal tak svou odvahu a obětavost, nezapomeňme na to!“ řekla Zlata to, co si všichni dobře uvědomovali.

Ano, Zlatina slova byla více než pravdivá, neboť jediný Erik prokázal svou odvahu, přesto, že se koček bál nejvíce ze všech a každý se mu za to posmíval!

"Však my Erika pomstíme!”, zaznělo z davu, kde se zvedali ruce zaťaté v pěsti.

„To již nebude třeba!”, všichni se otočili směrem, odkud zazněl hlas. Starý myšák Otmar se svým kulhavým krokem dobelhal do středu utich­lého davu. “Dneska ráno jsem viděl, jak hospodář hodil mrtvou Bertu do pytle a odnesl ji pryč!“

„Cože? Berta je mrtvá? To není možné“, tázali se všichni a pojednou začali jásat až se samým štěstím roztančili.  Babička Zlata a Brigitka dojetím plakaly.

 

ﻖ

 

Uběhlo pár dní. Marek seděl společně s Brigitkou na polínku a  prohlíželi si bezpečný dvůr. „Tamhle chňapla Erika!“, řekla Brigitka a pohlédla na místo, kde byly ještě dnes stopy po kapkách krve.

„Už na to nemysli!“, řekl Marek Brigitce, které se zatřpytila očka.

"Já vím, ale stejné by mě zajímalo, proč Berta zdechla, tak náhle, z ničeho nic?“

„Je to zajímavý, taky to nějak nedokážu pochopit, co se jí stalo. To víš, třeba ji udělal Erik v břichu takovou paseku, že to nepřežila!“, zafilozofoval Marek.

„ A teď konec řečí! Hrajem na honičku!  Máš jí!“, plácl Marek Brigitku do zad a dal se do běhu.

"Ty! Počkej, až tě chytnu!“, vyběhla za ním.

Babička Zlata, která seděla opodál, se pousmála, neboť viděla, jak jsou nyní myšky šťastné bez neustálého strachu. Pohlédla za mizejícího Marka a Brigitku a sama povzdechla, „Kdoví jak dalece měl Marek pravdu?“