Text obsahuje rady týkající se matematické sazby. Dále upozorňuje na chyby, které jsou k vidění v textech u začátečníků. Tyto chyby by se v textech neměly vyskytovat. Pokud je vidíte v jiných textech, neopakujte je. Nejedná se o brusičství jazyka ani přílišnou úzkoprsost. Například text napsaný tak, že ani nejdou identifikovat začátky a konce vět, je málo srozumitelný.
Každý matematický objekt musí být zapsán jako matematický objekt, tj. v dolarech u Mardown/LaTeX nebo příslušnou volbou ve Wordu. To platí i když se jedná o jedno písmenko, jako například \(m\) nebo \(E\).
Zejména musím respektovat to, že jména funkcí se píšou speciálním fontem a mají speciální mezerování vzhledem k okolí. Například není přípustné psát \[sin^2(x)+cos^2(x),\] správně je \[\sin^2(x)+\cos^2(x).\]
Věta začíná velkým písmenem, končí tečkou, uvnitř věty nekončí odstavec a nezačíná nový odstavec.
Toto je první věta odstavce. Odstavec obsahuje více vět. Asi nejslavnější rovnicí fyziky je Einsteinova rovnice \[E=mc^2, \tag{*}\] kde \(m\) je hmotnost a \(E\) je energie. Všimněte si, že jsem nezačínal odstavec, tj. že ve zdrojovém textu pro Markdown nebo LaTeX není prázdný řádek. Ani před rovnicí, ani za rovnicí, ani nikde jinde uvnitř odstavce.
Například před spojkou "kde" se píše čárka. To platí i pokud předchozí text končí rovnicí, viz příklad v bodě 1. Podobně zacházíme s koncem věty.
Asi nejslavnější rovnicí fyziky je Einsteinova rovnice \[E=mc^2. \tag{*}\] To je příklad věty, která končí rovnicí. Proto za touto rovnicí je tečka.
Naopak. Je velmi málo případů, kdy se hodí před rovnici dvojtečku napsat. Pokud pro tohle nemáte cit a zkušenosti, nejjednodušším řešením je nepsat ji nikde (a případně upravit formulaci textu). Anebo si prostudovat pravidla pravopisu a pročíst spoustu dobře napsaných knih v jazyce, který používáte pro psaní. (Tedy ne skripta ani webové prezentace, ale kvalitní knihy, které prošly rukama editora a typografa.).
Tady by to s dvojtečkou ještě šlo.
Kořeny kvadratické rovnice vypočítáme podle následujícího vztahu: \[x_{1,2}=\frac{-b\pm\sqrt{b^2-4ac}}{2a}.\]
Ale i tak je lepší některá z následujících variant (rovnice mimo větu anebo vynechání slova "následujícího"). Mě se víc líbí druhá, protože je kratší a stejně srozumitelná.
Kořeny kvadratické rovnice vypočítáme podle následujícího vztahu. \[x_{1,2}=\frac{-b\pm\sqrt{b^2-4ac}}{2a}\]
Kořeny kvadratické rovnice vypočítáme ze vztahu \[x_{1,2}=\frac{-b\pm\sqrt{b^2-4ac}}{2a}.\]
Mezi numerickou hodnotou a jednotkou se píše zúžená mezera (pokud to program který používáme umí). Jestli psát tečky nebo mezery pro násobení nechejme na zvyklostech v oboru. Například tíhové zrychlení je \(g=9{,}81 \, \mathrm{kg}\cdot\mathrm{m}\cdot\mathrm{s^{-2}}\). Všimněte se mezery mezi číslem a jednotkou a rozdílného fontu u označení veličiny a jednotky.
Pokud dáváme do matematického výrazu text, je nutné jej označit jako text. Například rychlost počítáme pod vztahu \[\text{hustota}=\frac{\text{objem}}{\text{hmotnost}}.\] Někdy je indexem text, například můžeme pracovat s teplotou venku (\(T_{\textit{venku}}\)).
Pokud vysvětlujeme veličiny vystupující v rovnici není vhodné používat pomlčky anebo pomlčky následované slovesem "je". Nejjednodušší je použít postup použitý i v bodě 1, tj. pomocí slovesa je. Další možností je přehlednější formátování, ale v tomto případě je nutné vyřešit zarovnání. Například výčet (definition list).
Výčet se píše příkazy pro výčet. Není prostor pro ruční formátování.
Není pěkné začít větu rovnicí. Pár slov na úvod udělá text čtivější.
Není možné jednu a tu stejnou veličinu psát více způsoby. Například, pokud používáme veličinu \(\gamma_M\), není možné na jiném místě dokumentu psát \(\gamma M\). (Písmeno \(M\) je jednou jako dolní index a podruhé ne.)
Každá věta musí být správně utvořená a musí dávat smysl. Zejména první slovo vždy začíná velkým písmenem, na konci věty je tečka. Většina vět obsahuje přísudek a podmět.
Pokud jste autory nebo překladateli textu a nejste si jisti nějakou větnou konstrukcí, nepoužívejte ji a snažte se věc říci jiným způsobem. Jednodušší vyjádření myšlenek je často lepší.
Nepíšeme žádný znak v kontextu, ve kterém se nepoužívá.
| požadovaný výstup | špatný zápis |
|---|---|
| \(5\cdot 2=10\) | \(5.2=10\) |
| \(5\times 2=10\) | \(5 x 2=10\) nebo \(5 \text{x} 2=10\) |
| \(\implies\) | \(=>\) |
| \(1+2+3+\cdots +10\) | \(1+2+3+ ... +10\) |
Není vhodné vkládat matematické značky do textu. Srovnejte následující věty (z Wikipedie). Rozdíl je ve formulaci "menší než sto procent".
Při poklesu teploty pod teplotu rosného bodu obvykle dochází ke kondenzaci vodní páry obsažené ve vzduchu, vzniká například rosa nebo mlha. Při poměrné vlhkosti \(<\) 100 % je teplota rosného bodu vždy nižší než teplota vzduchu. Rozdíl mezi teplotou vzduchu a teplotou rosného bodu, který se nazývá deficit teploty rosného bodu, je tím větší, čím je menší poměrná vlhkost.
versus
Při poklesu teploty pod teplotu rosného bodu obvykle dochází ke kondenzaci vodní páry obsažené ve vzduchu, vzniká například rosa nebo mlha. Při poměrné vlhkosti menší než 100 % je teplota rosného bodu vždy nižší než teplota vzduchu. Rozdíl mezi teplotou vzduchu a teplotou rosného bodu, který se nazývá deficit teploty rosného bodu, je tím větší, čím je menší poměrná vlhkost.
Druhá formulace je srozumitelná, první formulace působí dojmem, že se někde ztratila polovina nerovnice.
Nadpis označíme jako nadpis a neměníme velikost písma ani font nebo řez. Vzhled nadpisu potom vyřešíme v šabloně (šablona pro Word, css styl pro html, hlavička dokumentu pro LaTeX). Totéž v jiných podobných případech. Výhoda je, že změna šablony se projeví v celém dokumentu. Při ručním formátování se musí vše procházet a opravovat.